RNDr. Roman Slaboch & RNDr. Jozef Májsky

článek byl uveřejněn v AT 6/2006

Když jsme počátkem ledna 2006 odlétali do Argentiny, vůbec nás nenapadlo, že se ani ne o měsíc později ocitneme v Mezopotámii. Tak se totiž někdy nazývá argentinské Meziříčí (Entre Ríos), rozsáhlé území rozprostírající se mezi dolními úseky řek Rio Paraná a Rio Uruguay. Zvlněná pahorkatina s úrodnou půdou a příjemným subtropickým klimatem jistě připadala evropským přistěhovalcům jako ráj. A protože je toto území protkané množstvím menších řek i říčních ramen obou hlavních toků obklopujících Meziříčí, představuje ráj i pro ryby. O provincii Entre Ríos jsme měli jen mlhavé představy, proto jsme si na autobusovém terminálu v Rosariu pro jistotu koupili jízdenky jen do nejbližšího, něco přes 50 km vzdáleného městečka Victoria. A můžeme říct, že to byla šťastná volba, která znamenala skutečné vítězství (= victoria) při realizaci našich akvaristicko-ichtyologických ambicí.

Už naše první vycházka ke zdejším říčním ramenům s kalnou vodou a porosty vodního hyacintu dávala tušit, že ryb zde bude požehnaně, protože břehy byly místy doslova obsypány rybáři. Lov ryb je zde zřejmě lidovou zábavou, protože udicemi švihali vodu nejenom muži – počínaje malými kluky a konče staříky, ale také ženy. Ty se ale ve většině případů věnovaly spíš kuchtění a na dřevném uhlí kouzlily rybí speciality. Ve většině případů tvořili úlovky sumci – „el bagre“. Mezi nimi byli nejpočetněji zastoupení vousatí zástupci čeledi anténovcovitých (Pimelodidae) – především anténovec uruguayský (Pimelodus absconditus), a také několik druhů z čeledi trnovcovitých (Doradidae). O tom, že jim trny v prsních ploutvích slouží nejenom na vydávání vrzavých zvuků – ty jsou zesilovány pomocí plynového měchýře – ale též na obranu, ukázalo zbrklé uchopení asi jako dlaň dlouhého jedince trnovce paraguayského (Trachydoras paraguayensis). Palec, který zůstal mezi tělem a prudce „připaženou“ ozubenou prsní ploutví, sice intenzivně krvácel, ale je zajímavé, že ranka se nezanítila, což bývá při těchto zraněních téměř pravidlem. Mezi většími sumci nás asi nejvíce zaujal zástupce čeledi Auchenipteridae s opancéřovanou hlavou a skvrnitým maskovacím zbarvením. Jednalo se o trnovčíka přilbovitého (Trachelyopterus galeatus). Krom něho je z argentinských vod udáván ještě příbuzný trnovčík bělokřížný (T. albicrux). V akváriu by byl zřejmě přes den zalezlý někde pod kořenem, přesto by to ale mohl být zajímavý chovanec větší přistíněné nádrže. Stoprocentně se to dá říct o dalších menších sumečcích, kteří skončili následujícího dne v našich síťkách při průzkumu jednoho z mělkých ramen. V mělkém litorálu se to doslova hemžilo pancéřníčky Ehrhardtovými (Corydoras ehrhardti), kteří se dali po desítkách nalovit i bez čeřínku, pouze s pomocí větší akvaristické síťky. V úlovku převládali nedospělí jedinci, adultních bylo jen pár exemplářů. Tento druh je velice podobný běžně chovanému pancéřníčku skvrnitému (C. paleatus), který také žije v  argentinských vodách. Škoda, že se jeho dvojník neobjevuje u našich chovatelů, určitě by jej rozmnožili. Kovově zelené zbarvení C. ehrhardti se téměř okamžitě po přenesení do fotonádržky ztrácelo, podobně se úlek projevil u drobného (4 cm) krunýřovce stužkovitého (Otocinclus vittatus). Jedině dalšímu zástupci z čeledi Loricariidae, rikole velkooké (Loricaria /Ricola/ macrops), (podle některých znaků by se ale mohlo jednat i o zatím nepopsaný druh L 416), manipulace vůbec nepřekážela a pěkné proužkované zbarvení si tato málo pohyblivá rybka uchovala i v akváriu. Je zajímavé, že se tento druh vyskytnul v téměř stojaté vodě, zatímco mnoho dalších zástupců rodu Loricaria upřednostňuje rychle tekoucí, dobře prokysličené vody. Kromě „otocinklů“ a „lorikárií“ se v kořenech vodních hyacintů ukrývali i drobní juvenilní halančíci, které se nám nepodařilo determinovat. Z tetrovitých ryb zde byli početní zástupci rodu Hyphessobrycon, zřejmě tetry pobřežní (H. luetkeni). Zdejší rybáři loví především „na těžko“, takže se characidy objevovaly na udicích jen zřídka. Proto nás potěšil přímo výstavní exemplář úzkotlamky Fredericiho (Leporinus frederici), kterou chytil místní rybář v hlavním toku u přístavu. Jednalo se o dospělou rybu, která trochu připomínala naši ostroretku nebo podoustev. Tři skvrnky na bocích, typické pro tento druh, byly téměř neznatelné, zřejmě jsou výraznější u mladších ryb a jedinců, kteří jdou do tření. Mezi běžné druhy zde zřejmě patří i velké rostlinožravé druhy teter z rodu Myleus nebo Metynnis. Bohužel jsme nacházeli jenom ostatky po filetování jejich placatých těl připomínajících našeho cejna.

O rybnatosti zdejších vod svědčila i přítomnost rybožravého ptactva. Za drobnými rybkami se ze svých posedů vrhali rybaříci, například rybařík zelený (Chloroceryle americana) nebo rybařík obojkový (Megaceryle torquata), větší ryby zas lovili kormoráni neotropičtí (Phalacrocorax olivaceus). V mělké vodě téměř bez hnutí postávali volavkovití ptáci, například volavka bílá (Casmerodius albus), nebo menší volavka bělostná (Egretta thula). Na rozdíl od našich vod je zde ještě stále takové množství ryb, že je dost pro rybáře i ichtyofágní druhy ptáků. Je třeba zdůraznit, že rybáři zde běžně loví pomocí sítí. Bohužel, jejich nabídku na společný lov jsme nemohli z časových důvodů využít a dodnes nás mrzí, že úlovky zůstanou už jenom v našich snech.

Přesto můžeme naše vzpomínky na chvíle strávené při vodách argentiského Meziříčí zařadit mezi nejhezčí jaké jsme zažili na cestách za rybami po Latinské Americe. Jistě k tomu do značné míry přispěla i poklidná atmosféra malebného městečka Victoria.

Je pochopitelné, že ryby, které my považujeme za exotické a honíme se za nimi přes půlku zeměkoule, zde nemají pro Argentince téměř žádnou cenu. Zato si ale cení třeba závojnatky, které tvořily ve zdejší „akvaristice“ 100 % rybího sortimentu. Doufejme, že si i zde co nejdřív uvědomí, jaké mají ve svých vodách bohatství a dokáží některé zajímavé druhy ryb nabídnout evropským akvaristům, kterým se z této oblasti Jižní Ameriky dostávají importované ryby jen zřídka.

Pokračování…