|
RNDr. Roman Slaboch
 Xiphophorus
xiphidium /Gordon, 1932/
Synonyma:
Platypoecilus variatus Meek, 1904;
Platypoecilus maculatus Regan, 1913;
Platypoecilus xiphidium Gordon, 1932;
Xiphophorus variatus xiphidium Rosen, 1960.
Samci
dorůstají až 3 cm a samice 4 cm. Tělo je zavalité a vysoké s malou špičatou
hlavou. Barva těla je olivově hnědá, břicho bledé. Dospělý samec má krátký,
asi 5-6 mm dlouhý, bezbarvý mečík. Při imponování mají samci boky s modravým
nádechem, často se třemi až pěti černými svislými pruhy. Občas se mohou
ukázat u obou pohlaví strakaté mapy na bocích. Někteří jedinci mají násadec
ocasní ploutve až citrónově žlutý. Ploutve bývají slabě nažloutlé,
ale častěji jsou bezbarvé. Hřbetní ploutev mívá tmavý střední pás. Xiphophorus
xiphidium byla až do roku 1979 pro akvaristy neznámou rybou, ale po
jejím opětném odchytu v Río Santa Engracia (viz  )se velmi rychle rozšířila.
Jedinci chovaní v akváriích se ale v dalších generacích začali odlišovat
od divokého standardu. Z přírody jsou známy tyto barevné varianty:
-
One
Spot - velká černá skvrna na kořeni ocasní ploutve
-
Two Spots - dvě černé tečky na kořeni ocasní ploutve
-
Spotted - dvě
malé černé tečky na kořeni ocasní ploutve a nepravidelně tečkované
boky
-
Crescent - černý půlměsíček na kořeni ocasní ploutve
-
Dark
Moon - tmavě olivové boky
Mnou
chovaní jedinci pocházejí z populace Río Soto z povodí La Marina, státu
Tamaulipas v Mexiku (viz  ), kde žijí v klidných zónách slepých ramen, v pomalu
proudících vodách příkopů, mokřinách, a rybnících, které jsou často
hustě zarostlé. Teplota vody se pohybuje mezi 20-28
°C.
Potravu přijímají v podstatě jakoukoliv. Živá potrava je pochopitelně
preferována, ale velmi ochotně berou i zmrazené patentky a škrábané maso.
Mražený cyklop a vločkové krmivo žerou bez nadšení.
Platu mečíkatou je možno chovat i v menších dobře zarostlých
nádržích (postačuje už 50 litrů), s velmi mírným pohybem vody.
Samostatná nádrž je nutná, protože se ochotně kříží téměř se všemi
druhy svého rodu.
Kříženci jsou sice krásní, ale pro další
zachování chovné linie nevhodní.
U tohoto druhu (jako ostatně u všech z rodu Xiphophorus) je vhodné kolísání
teplot, nejlépe mezi 24-26 °C.
Po 24 až 30 dnech březosti se rodí 20-50 mláďat, asi 5mm velkých. V mém
chovu rodí samice velmi spolehlivě vždy přes 50 mladých. Už v prvních vrzích
jich měly 48-56, všem o 1-2 mm menších. Z počátku se mi nedařil vícegenerační
odchov, protože dospělí jsou úspěšní kanibalové. Naštěstí je
vrcholná gravidita dobře patrná a oddělené samice si potěru nevšímají. Později
jsem provedl pokus, který měl dobré výsledky u Limia nigrofasciata -
odrostlejší mláďata (v nesežratelné velikosti) jsem přidal k chovné
skupině dospělých. Po několika minutách intenzívního pronásledování to
dospělci vzdali a zvykli si na přítomnost mláďat natolik, že si dalších
vrhů už nevšímali.
Pohlavní dospělosti dosahují po čtyřech až pěti měsících.
Tento druh je nenáročný a spolehlivý. Je doporučeníhodný na pokusy s křížením
X. variatus a maculatus.
Zdroj:
Kempkes, M., Schäfer, F., (1998): Alle Lebendgebärenden der Welt. Mörfelden-Walldorf,
A.C.S. (Aqualog), 352 ss.
Wischnath, L.,(1993): Atlas of Livebearers of The World, T.F.H. Publications,
Inc.; USA, 336 ss.
Internet
|
