RNDr. Roman Slaboch
Gudea
šedá (Skiffia bilineata /Bean, 1887/)
je opravdu nejmenším zástupcem čeledi gudeovitých.
Samec dorůstá až 4 cm a samice 6 cm. To tvrdí
literatura. V mých chovech jsou ti největší jedinci
o centimetr menší. Může to
být ovšem populací, pocházející z okolí
Guadelupe
v Mexiku, kterou v roce 2001 dovezl do
Francie přítel Alain Grioche.
Svoje české druhové
jméno - šedá, získala zřejmě díky nějaké nepříliš
barevné populaci, která se u nás chovala v 60.
letech. Ve skutečnosti jsou samci tmavě stříbrní s
kouřově zabarvenými lichými ploutvemi a v době
imponování mají tělo zvláštně temně zlaté se silnými
černými příčnými pruhy a sytě
černými ploutvemi. Ani samice nejsou nijak fádní.
Šedavý hřbet přechází do stříbřitých boků, které na
přirozeném světle získají svítivě modravou barvu,
označovanou jako "electric blue". Barvy na
rozhraní mezi hřbetem a boky jsou v několika
intenzivních barevných fázích, které při odlescích
vypadají jako podélné proužky. Nejsem si ovšem jist,
zda bych mohl s klidným svědomím říci, že jsou dva,
jak naznačuje jejich latinské druhové jméno -
bilineata.
Je to drobná, pomalá a
mírná rybka, zdržující se nejčastěji uprostřed
vodního sloupce. Mláďata a dospělci
mimo páření dodržují vlastní volný mikroprostor,
jehož velikost je nepřímo úměrná jejich množství,
takže jsou neustále dokonale rozptýleni po celém
akváriu. Takové chování jsem zatím u žádné
jiné živorodky nepozoroval.
Sexuální chování není
příliš nápadné. Samci před samicemi třepotavě
imponují, stejně jako u jiných
gudeí, ale vlastní oplozovací akt lze vidět jen
vzácně. Podobný třepotavý způsob imponování
provozují i samice. Ty dokonce i samy mezi sebou.
Nikdy jsem nepozoroval ani náznak agresivity ze strany
alfa samce. Vzhledem k ostatním samcům dokonce
nezaujímá ani zastrašující pozice. Není tedy zcela
jasné, jak svoji dominanci získává a potvrzuje. Že
by verbálně?
Po poměrně krátkém
období gravidity (40-50 dní je na gudey málo) rodí
kolem deseti velkých (až 15 mm) a robustních mláďat,
která poměrně rychle rostou. Mláďata ihned po
narození proplouvají po celém vodním sloupci a
chovají se stejně jako dospělci. To je, vedle jejich
velikosti, zřejmě hlavním důvodem prakticky nulového
kanibalismu. Gravidita samice je velmi dobře patrná
a již týden před vrhem je
břicho doslova "monstrózní" a téměř jí láme páteř.
Nejlépe roste a prospívá
v hejnku minimálně 10-15 kusů. V hejnu také rychleji
dospívá – 3-4 měsíce, oproti 4-6
měsícům při chovu v párech. To platí pro
samice, samci se objevují (diferencují andropodium)
již ve stáří přibližně 14! dnů a pohlavně dospívají
v 11 týdnech.
Na teplotu nejsou
náročné, akceptují rozsah 17-28 °C, optimálně 22-26
°C, kdy se také nejlépe množí. Je-li dodrženo pH
7-9, jsou ostatní chemické parametry vcelku
lhostejné. Nejsou náročné ani na prostor, stačí jim
akvárium kolem 50 litrů. Přestože v přírodě žijí v
zakalených mělkých rybnících, pomalu tekoucích
potocích a zavlažovacích kanálech, které jsou
prakticky bez vegetace, je lépe jim rostliny
v akváriu dopřát. Především pro lepší růst řas,
které jsou důležitou složkou jejich potravy. Jinak
ovšem přijímají jakoukoli potravu. Mnou chovaná
populace je bezproblémová a vitální, což se ale
jistě nedá říci o všech. Před několika lety proplula
Českem populace, která byla pravým opakem. Sice
nebyl problém je rozmnožit, ale udržet do
dospělosti. Pevně doufám, že tato nová populace se v našich
nádržích udrží. Předpoklady k tomu má.
Zdroj:
Kempkes, M., Schäfer, F., (1998): Alle Lebendgebärenden der Welt. Mörfelden-Walldorf,
A.C.S. (Aqualog), 352 ss.
Wischnath, L.,(1993): Atlas of
Livebearers of The World, T.F.H. Publications, Inc.; USA, 336 ss.
Meyer, M.,(1985): Lebendgebärenden Zierfische Arten
der Welt, MERGUS, Hongkong, 496 ss.
Hieronimus, H.,(1995): Die Hochlandkärpflinge,
Westarp Wissenschaften, Magdeburg, 178 ss.
|