RNDr. Roman Slaboch 

Žádná ze živorodek není „živorodkovatější“, než tato tvarově dokonalá, robustní a vitální Živorodka živorodá (Poecilia vivipara /Bloch&Schneider, 1801/), žijící na poměrně rozsáhlém území východní části Jižní Ameriky od Río de la Plata po jih Venezuely a dokonce na ostrovech Trinidadu a Tobaga (viz mapa ). Je naprosto dokonalou a nezpochybnitelnou šablonou pro živorodky. Její vzhled, potravní nároky i chování nelze označit jinak, než jako klasické. Asi žádná z rybích čeledí nedisponuje tak evidentně jednoznačným modelovým druhem. Samice dorůstají do 6 cm, mají stříbřitou barvu, nepříliš nápadnou skvrnu březosti a po celý život dobře patrnou černou, kulatou skvrnu na bocích pod hřbetní ploutví. Po celý život jsou také čilé a vitální - začnou-li vypadat nemocně a zchátrale, je to jasný signál brzkého konce.

Samci dorůstají 2,5-3 cm, v mládí jsou vybarveni stejně jako samice a teprve ve stáří 4-6 měsíců jim začínají tmavnout krajní paprsky ocasní ploutve a ve hřbetní ploutvi se začíná objevovat kouřová skvrna. Starší samci (nad 9 měsíců) mají žlutavé břicho. Alfa samec je dokonale vybarven. všechny tmavé znaky jsou temně černé a žlutá je intenzívně citrónová. V nádrži strpí jen jednoho stejně silného samce, kterému "dovolí" vyrůst do stejné velikosti, ale který  pochopitelně nemá stejnou intenzitu barev. Ostatní samci zůstávají menší a jen s lehkým náznakem barev. Mezi vedoucími samci nedochází k soubojům, ani k honičkám. Ostatní samci také nejsou nijak diskriminováni, protože dobře znají svou pozici, a fyzicky nemají na to, ji změnit. Po odstranění alfa samce, jej nahradí beta a během několika dní drobných šarvátek se ze zbytku samců vyčlení nejschopnější, který velmi rychle doroste a zaujme pozici beta. Jedná se o poměrně složitou hierarchii, kterou jsem zatím u jiného živorodého druhu nezaznamenal.

Vzhledem k velikosti a živosti, je dobré poskytnout jim spíše nižší, větší nádrž (nad 100 litrů) s nepříliš bujnou vegetací, ve které by se staly bázlivými. Přestože je lze chovat i v párech, ve větších skupinách (minimálně 10 kusů) lépe vynikne jejich chování. S navykáním na nové prostředí nemají problémy.

S velkou chutí, a bez výraznější preference, žerou cokoliv. Jsou ale náročnější na množství potravy. Sežerou všeho takové množství, že byste se klidně vsadili, že všechny samice jsou těsně před vrhem. Oddělení gravidních samic tedy provádějte u hladových kusů, jinak si nebudete jisti.

Vysoce gravidní samice nemají výraznou skvrnu březosti, zato mají v přední partii hranaté břicho a po 28 dnech vrhají až 100 mladých. Ty jsou velké 5-6 mm, tedy stejně jako u P. reticulata, jsou však mohutnější a černá skvrna na bocích se jim objevuje do 3 dnů. Vrh je nejproblematičtější část chovu. Vzhledem k obtížněji detekovatelné době vrhu a silnému kanibalismu, nejsou odchovy nijak intenzívní. Separovaná mláďata ale rostou uspokojivě a podobně jako dospělí jsou velmi žravá a vitální. Ve stáří 2 měsíců dosahují velikosti přes 1,5 cm, začínají se objevovat samci a mohou se přidat k chovné skupině. Pohlavně dospělí jsou ve 3-4 měsících. Bohužel, ani přítomnost několika věkových skupin nezmírní kanibalismus dospělých, tak jak je to běžné u jiných druhů (tento jev může být samozřejmě vlastní jen mnou chované populaci z Brazilské Red Maricá).

Živorodka živorodá vyžaduje teplou (26-30 °C) zásaditou vodu s nízkou úrovní nitrátů, která může být vyměňována jen občas, větší prostor, početnější hejnko a dostatek potravy. Odměnou bude akvárium, ve kterém bude stále na co koukat.

Zdroj:

Wischnath, L.,(1993): Atlas of Livebearers of The World, T.F.H. Publications, Inc.; USA, 336 ss.