RNDr. Roman Slaboch

Živorodka ostrotlamá (Poecilia sphenops /Cuvier&Valenciennes, 1846/) je jednou z mnoha (34) dosud popsaných molinézií. Literatura uvádí její rozšíření od Mexika po Venezuelu, odkud pochází i moje chovná skupina. Jedinci této populace silně připomínají P. butleri, od které se liší tvarem ploutví samce a menší robustností samice. Zbarvení obou pohlaví je (v protikladu s literaturou) i v průběhu generací stálé a nejsou patrny žádné odchylky. Jedná se o velmi živý, velmi žravý a pohybově atraktivní druh, který si ale uchoval bázlivost divokých ryb. To se projeví například při jakékoliv manipulaci v akváriu, kdy se dospělci schovají a ještě desítky minut poté se chovají velmi obezřetně. Jejich odlovení vyžaduje čas a trpělivost.

V přímém protikladu s pozorováním v přírodě preferují živočišnou potravu. Patentek dokáží sežrat úctyhodné množství. Často jsem byl svědkem, toho, jak tlak stále přijímaných soust doslova protlačil larvy trávicím traktem, takže jej opustily ještě živé. Bohužel jsem si také ověřil pravdivost historek akvaristických „bardů“, tvrdících, že se ryba může přežrat „k smrti“. Podobně intenzívní neutišitelnou žravost jsem zaznamenal ještě u Limia nigrofasciata, které mi ale na přežrání nikdy neuhynuly.

Březost je asi 30 dní. Mladých bývá do 20 a jsou asi 1 cm velká. Termín vrhu se odhaduje špatně a dospělí mají navíc slabé kanibalské sklony, takže jich i v dobře zarostlé monodruhové nádrži přežije přibližně polovina. Jedná se ale o ideální přírodní výběr – u oddělených mláďat je totiž procento přeživších stejné, protože trpí na zaplísnění.

Tyto velké (samice 7 cm, samci 5 cm) vitální ryby jsou vhodné do společného akvária, kde ztratí plachost. Nejsou ovšem nijak zvláštními chovanci, protože zbarven je pouze α-samec. Ten pronásleduje ostatní samce tak intenzívně, že zůstávají drobnější a nevybarvení. Svoji pozici si α-samec udrží dlouhodobě - jakýkoliv potenciální sok je dříve či později zlikvidován. K výměně tedy dochází až po úhynu (odstranění) původního vůdce.

Významné rozdíly v chovu a odchovu mezi literaturou a mým pozorováním jsou bezpochyby způsobeny tím, že moje chovná skupina (odlovena v únoru 2001) je teprve na počátku aklimatizace (květen 2002).

Zdroj:
Dokoupil, N., (1981): Živorodky, SZN, Praha, 254 ss.
Kempkes, M., Schäfer, F., (1998): Alle Lebendgebärenden der Welt. Mörfelden-Walldorf, A.C.S. (Aqualog), 352 ss.
Wischnath, L.,(1993): Atlas of Livebearers of The World, T.F.H. Publications, Inc.; USA, 336 ss.