RNDr. Roman Slaboch 

Tato poměrně neznámá, drobná, elagantní a lekavá Živorodka caracasská (Poecilia heterandria /Regan, 1913/ ) jistě zaujme chovatele tím, že v různých fázích dospívání vypadá různě. Základní barva je stříbrná s černými znaky - a právě jejich četnost a seskupení se v průběhu života mění. Mladé samičky (asi od 2 měsíců) mají šikmou řádku drobných teček těsně nad horní linií břišní partie. Tím získávají zvláštní elegantní vzhled. V dospělosti (5-6 měsíců) téměř všechny černé znaky mizí a zůstává pouze skvrna na bázi hřbetní ploutve. Samice jsou potom celistvě stříbrné. Vybarvení samců má opačnou tendenci. Jediná černá skvrna v hřbetní ploutvi sice zůstává do dospělosti, ale původně základní  stříbrná barva se na bocích mění v opaleskující žlutou, přerušovanou 3-4 nepravidelnými, modravě černými oválky. Tyto nenápadné barvy spolu s nenápadným způsobem života řadí živorodku caracasskou mezi doplňkové druhy k atraktivnějším chovancům,  což je dobré, protože jako jeden z mála druhů lépe prospívá ve vícedruhovém akváriu.

Gravidita (26 dní) je dobře patrná podle zvětšující se břišní partie a skvrny březosti - ta se však nijak významně nezvětšuje. Doba porodu se odhaduje obtížně, ale po oddělení samice do porodničky s teplejší a čerstvou vodou (živorodkářská klasika) rodí ochotně a bez problémů. Mláďata jsou velmi drobná, srovnatelná s mláďaty Neoheterandria elegans, a zpočátku rostou pomalu i když jsou krmena naupliemi artemií. V tomto období (asi jeden měsíc) je nejvíce ztrát. Pokud nejsou včas odlovena, přežije jich ve společném akváriu zanedbatelná část vrhu, a nejsou-li po vrhu včas nakrmena, stagnují v růstu, ve stojaté vodě jsou náchylná k zaplísnění.

Protože P. heterandria má malá ústa, musíme jí poskytnout odpovídající potravu. Na druhou stranu si nevšímá cizích mláďat, takže před ní musíme chránit jen ta jejich. Vzhledem ke značné lekavosti ryb, není příliš vhodné umělé krmivo, vyžadující jejich pobyt v exponované části akvária. Živé berou raději, protože se rozptýlí po nádrži, takže mohou žrát i schovány v rostlinách. Ty by měly hustě zarůstat nejméně polovinu nádrže. Rybám se dobře daří ve vyšších teplotách (26-28°C). Akvárium volte raději menší, asi 60 litrů, protože jejich lekavost ve velkých nádržích graduje. Jak už bylo řečeno, ve společnosti jiných drobných druhů se cítí lépe, než v jednodruhovém akváriu - jejich pozornost se rozptýlí a zamíchají se mezi méně bázlivé rybky.

Je popsáno jen několik málo lokalit - všechny z území Caracasu nebo jeho bezprostředního okolí. Pár vzdálenějších nalezišť není považováno za původní.

Obávám se, že jejich relativní obtížnost odchovu, jednoduché pastelové barvy a skrytý způsob života je odsuzuje k postupnému vymizení z našich akvárií. V současné době (podzim 2003) se chovatelé tohoto druhu v ČR dají spočítat na prstech jedné ruky dělníka na pile.

Zdroj:

Wischnath, L.,(1993): Atlas of Livebearers of The World, T.F.H. Publications, Inc.; USA, 336 ss.