RNDr. Jozef Májsky,
RNDr. Roman Slaboch
Akvárium Terárium, 2/2005, str. 10-13
Lago
de Nicaragua je s plochou téměř 8,5 tisíce km2
největším jezerem Střední Ameriky a
pochopitelně obrovským lákadlem pro ichthyology.
Jezero - původně mořský záliv - vzniklo sopečnou
činností, která zvedla okraje zálivu a vytvořila tak
mělkou vnitrozemskou nádrž, která časem vysladila,
ale její břehy si ponechaly
vzhled mořských pláží. Tato ohromná vodní plocha je
známá především chovatelům cichlid. V těchto vodách
však žije velké množství dalších nesmírně zajímavých
druhů, které se adaptovaly na zdejší podmínky. Jako
příklad lze uvést žraloka bělavého (býčího)
Carcharhinus leucas, který sice není
vyloženě sladkovodním druhem (vplouvá sem řekami z Tichého
oceánu kde se také rozmnožuje), ale je zde údajně
poměrně hojný. Před jedním posadas jsme na sloupu
viděli přibitý i zub nějakého menšího pilonosa
Pristiophorus; ten sem může vzácně vplouvat
řekami z Atlantiku.

Vulkanická činnost, která vytvořila jezero, je stále
živá. O tom svědčí jeden z největších ostrovů na
sladké vodě – Isle de Ometepe (274 km2),
který je tvořen dvěma sopkami, spojenými na úpatích
úzkou šíjí. Nižší, spící vulkán Maderas (1394 m
n.m.) je porostlý nádherným mlžným pralesem a o 214
metrů vyšší, do daleka viditelný, nemírně scénický,
živý Volcán Concepción.
Vedle
pokoření sopky byly naším cílem pochopitelně ryby.
Lovit s naším vybavením
v obrovském jezeře nebylo jednoduché. Podařilo se
nám chytit pouze dva druhy - tetrovitého dravce
Bramocharax (cf.) bransfordi, který přišel na
třpytku jen o málo menší než on sám a v mělčinách
zdejšího druhého největšího přístavu Altagracia
poměrně snadno determinovatelnou Poecilia
mexicana. Voda v jezeře byla jen o pár desetin
stupně chladnější než vzduch (33 °C) a byla silně
zásaditá (pH 9,3) s vodivostí 280 μS.

Prohlédli jsme si také úlovky podstatně úspěšnějších
domorodých rybářů, takže se nám svíralo hrdlo při
pohledu na sytě červené kančíky pyskaté
Amphilophus froebelii, či sírově žluté kančíky
nikaragujské Cichlasoma nicaraguense s
mohutnými čelními hrboly samců. Bohužel,
fotodokumentace neměla význam, protože všechny kusy
již byly vykuchány a oškrabány.


 |
Podstatně
více se nám dařilo v krátkých a kupodivu
vodnatých říčkách. Například v mírném
proudu 3 metry široké Rio Buen Succeso (28 °C, 930
μS, pH 7,4) jsme lovili tetry dvouskvrnné
Astyanax bimaculatus a především
i u nás dobře známé živorodky ostrobřiché Alfaro
cultratus. Jejich dospělci se zdržovali v
hlavním proudu, kde nebyl žádný problém podebrat je
čeřenem a vylovit na jeden záběr několik desítek
jedinců. Asi 1 cm velká mláďata byla výhradně mimo
proud v zarostlých
pobřežních vodách, plných kořenů a spadaných
větví. Potěr jsme viděli pouze v mělkých bahenních
mělčinách.

U
pobřežních kamenů, kde byla hloubka kolem 1 m, jsme
fotografovali domorodé pradleny, kolem nichž
nevzrušeně proplouvali kančíci Archocentrus (Cryptoheros)
nigrofasciatus, Cichlasoma nicaraguense a
Astatheros longimanus.
|
Pramenem
této říčky byl mohutný přírodní vývěr Ojo de Aqua (28,1 °C, pH
7,15, vodivost
850 μS). Zde plavaly nádherně vzrostlé Poecilia
mexicana. Tato lokalita byla také jediným
místem, kde jsme viděli, čím se živí - byly to velké
polštáře vláknitých řas. Asi 100 metrů pod vývěrem,
v poměrně rychle tekoucí vodě jsme chytili opět
tetru Hemichromis bimaculatus a pozorovali
Archocentrus (Cryptoheros) nigrofasciatus, z nichž
mnohé vodili mladé, což bylo vzhledem k síle proudu
překvapivé.
Je
jasné, že původním zdrojem veškeré ichthyofauny je
Nikaragujské jezero. Výška jeho hladiny v průběhu
roku značně kolísá, takže se stává, že při poklesu
hladiny v období sucha, jsou
namigrovavší jedinci separováni v malých prohlubních
a nemají-li tyto žádný přítok, uhynou. Jsou to
lokality jak dělané pro halančíky, které jsme tu
však nezaznamenali.
Zato jsme na pobřeží v okolí Santo Dominga objevili na několika místech malé
prameny, které jsou v období dešťů evidentně spojeny
s jezerem (v době sucha mizela voda v písku), ve
kterých žily početné populace Poecilia mexicana.
Tyto drobné studánky byly hluboké sotva 10 cm a
jejich průměr nepřesahoval 60 cm,
obsahovaly tedy maximálně 60 litrů vody. Ta byla ale
vzhledem k vývěru relativně chladná (27 °C)
a prostá dusíkatých sloučenin.
I při
vědomí nedostatečnosti našeho průzkumu, způsobené
nemožností lovit na otevřených vodách jezera, jsme z
nasbíraných informací měli velkou radost. Především
proto, že ostrov Ometepe není běžně navštěvován
akvaristy a většina zjištění je vlastně z tohoto
hlediska jedinečná. Vytvářejí tak zajímavý a mnohdy
i nečekaný pohled na zdejší ichthyofaunu, z níž řadu
druhů potkáme i v našich akváriích.

|