|
RNDr. Roman Slaboch
 Jednou
z nejbizardnějších a také nejhezčích živorodek je Polozobánka harlekýn
(Nomorhamphus liemi liemi /Vogt, 1978/). Je jednou z mála
„chovatelných“ druhů čeledi polozobánkovitých (Hemiramphidae), kterých je
přes 110 ve 14 rodech. Žijí výhradně v jihovýchodní Asii a
Indonésii. Popisovaná N. l. liemi
žije na
Sulawesách.
Samice jsou přibližně dvakrát větší než samci a zdržují se převážně ve vegetaci
pod hladinou. Samci jsou občas i u dna, odkud vyplouvají za samicemi nebo za
potravou. Tou je ideálně hmyz a vše živé, co se hýbe na hladině nebo těsně pod
hladinou. Jinou potravu berou jen váhavě a s větším časovým odstupem, takže
nakrmit hejnko 10 dospělých škrábaným masem je úkol alespoň na hodinu. Velmi
rády přijímají živé patentky (ostatně která ryba ne), ale žerou je pouze
plovoucí na hladině, nebo právě klesající. Ze dna je vezmou výjimečně. Osvědčilo
se mi nechat patentky oschnout, aby se déle držely na hladině. U masa jsem
bohužel s tímto fíglem neuspěl, protože oschlé okraje ztvrdnou a polozobánky je
odmítají. Potravu spadlou na dno sbírají málokdy a spíše dospělci a samci. Často
jsem byl svědkem toho, jak požírají i drobnější okružáky (do 5 mm). Problematika
krmení je zároveň hlavní problematikou chovu. Není-li odpovídající živá potrava
(hmyz na hladině nebo larvy hmyzu volně plovoucí ve vodě), trvá jejich zasycení
dlouho, takže málokdo má trpělivost se jim dostatečně věnovat, ryby pak trpí
podvýživou a obtížně se množí.
Počty mláďat jsou diskutabilní - záleží na zdroji informací. Většinou je
uváděna hranice 30 kusů, ale dočetl jsem se i o vrzích přes 100 mladých.
Vezmeme-li v úvahu velikost mláďat (asi 2-2,5 cm), potom se jistě jedná o extrém.
Mnou chované samice (14 cm) vrhaly do 20 kusů. V prvních dnech mláďata nejsou
příliš pohyblivá a trvá asi týden, než začnou pořádně žrát. Potom už je jejich
chov snadný. (V první, níže uvedené, literatuře je doporučován chov s mláďaty
agresivnějších a pohyblivějších Dermogenys pusillus, které je „naučí“
přijímat potravu rychleji. Věřím tomu, protože pokud jsem je umístil s vrhem
jiných živorodek, rostli výrazně rychleji.)
Vzhledem ke své velikosti vyžadují větší a spíše nižší dostatečně zarostlé
akvárium s volnou částí hladiny. Poštěstí-li se vám umístit toto akvárium na
místo ozařované sluncem, předvedou samci úžasnou hru barev, jakou neuvidíte u
žádné jiné živorodky a dokonce u málokteré sladkovodní ryby vůbec.
Pro imponování samců je charakteristický pohyb třepotavého motýlího letu a
jejich masitý výrůstek („zoban“) na dolní čelisti má jednoznačně rozhodující
vliv na jejich sexuální úspěšnost. Je tu ovšem nečekaná příčina a následek:
odpozoroval jsem, že nejmohutnější samci mají vždy zoban, který jim naroste
dříve, než zesílí tělesně. Samci, kterým zoban nenaroste, zůstávají drobní a
samice je odmítají. Samci se zobanem, byť drobní, získávají kredit a tedy i
snazší přístup k potravě a rychle zesílí, ostatní nemají šanci. Z toho vyplývá,
že samci nemají zoban proto, že jsou silní, ale jsou silní, protože mají zoban.
Ryby nejsou náročné na teplotu vody, 25 °C je plně dostačující a poskytnete-li
jim pH 7 až 8, budete mít odolné ryby, kterých se jen tak nějaká nemoc nechytí.
Jediné, čeho jsem je musel za léta jejich chovu občas zbavit, byli žábrohlísti.
Vedle problémů s krmením (hlavně samic), je jejich dalším handicapem dlouhé
dozrávání samců. Trvá alespoň 2-3 roky, než naberou plné barvy a dorostou do
„správné“ bizardní monstróznosti tvarů. Nemusíte se ale obávat, protože
vzhledem k jejich relativní dlouhověkosti (5-6 let), si jich i tak užijete dost.
Zdroj:
Dokoupil, N., Zemánek, L., (1988): O
polozobánkách rodu Nomorhamphus, Akvárium Terárium 3/str.3, Panorama, Praha.
Kempkes, M., Schäfer, F., (1998): Alle Lebendgebärenden der Welt. Mörfelden-Walldorf,
A.C.S. (Aqualog), 352 ss.
Májsky, J., (1995): Polozobánka ze
Sulawesi, Akvárium terárium 5/str.13, Panorama, Praha.
Wischnath, L.,(1993): Atlas of
Livebearers of The World, T.F.H. Publications, Inc.; USA, 336 ss.
English version... |
