RNDr. Roman Slaboch 

Živorodka trpasličí (Heterandria formosa /Agassiz, 1885/) je zmiňována prakticky v každé akvaristické literatuře jako jedna z nejmenších ryb vůbec. To sice není pravda ani přibližně, ale je fakt, že je velmi drobná (v akvarijních populacích samci do 2,5 cm, samice až 4 cm - v přírodě jsou v průměru o 0,5 cm menší) a z toho vyplývají některé ze zvláštností chovu. Značné části akvaristů, kteří měli to štěstí a sehnali ji, dříve či později z nádrží vymizela. Důvodů je vždy více ale je fakt, že chov tohoto druhu má svá úskalí.

Jeden z mýtů, podporovaných i v bibli živorodkářů - Dokoupilově knize Živorodky - je ten, že H. fomosa se dá chovat ve společnosti klidných menších rybek (N. Dokoupil dokonce doporučuje Dermogenys pusillus!). Chcete-li je úspěšně nejen chovat ale i odchovávat, musíte pro ně mít jednodruhové akvárum. Nezanedbatelné je i rušení z okolí nádrže, proto doporučuji její umístění na málo frekventovaném místě.

Druhým z mýtů je všude uváděná potřeba živého krmiva. Je jasné, že živé krmení je optimální, ale rozhodně není bezpodmínečně nutné. Tento omyl vznikl z toho, že ve větších společných akváriích se malé a plaché "formosky" nedostaly k jinému, než volně rozptýlenému živému krmení. Tento problém v malých (30 litrů) monodruhových nádržích nevzniká a žerou cokoliv - s velkou chutí přijímají třeba škrábané maso.

Dalším omylem je nutnost dokonale čisté, dobře provzdušněné, mírně proudící vody. Nevím na jakém základě tento nesmysl vznikl, ale uvědomíme-li si, že pocházejí z bažin Severní Karolíny, Georgie, Louisiany a Floridy (nejznámější je lokalita floridské Everglades), je jasné, že žijí ve stojatých vodách s velmi nízkým obsahem kyslíku a velkým množstvím mikroorganismů, profitujících na zahnívající vegetaci. Z toho vyplývá, že ideální je jemnolistými rostlinami dobře zarostlé malé akvárium s velmi pomalou filtrací, nebo klidně i bez ní, a pouze občasná výměna vody.

A konečně; omylem, na který se nachytá velké množství akvaristů, je často deklarovaná schopnost permanentní březosti samic, rodících v pravidelných 3-4 denních intervalech (superfoetace) 1-5 mladých. To je totiž pravda jen někdy. I při optimalizaci a zachování všech výše uvedených podmínek jsou dlouhá (i několikaměsíční) období, kdy samice nezabřeznou. Je zajímavé, že tato období "sterility" platí pro celou chovnou skupinu. Není jasné, jaké faktory se na tomto stavu podílejí, ani jaké pohlaví je na vině. Mám odzkoušeno, že na ukončení tohoto stavu nemá vliv roční doba, změna teploty, skladba krmení ani výměna - chemismus vody.

Nově narozená mláďata jsou roztomilá. Protože jsou ihned zbarvena stejně jako dospělí - tmavými příčnými pruhy, působí i přes svou velikost (asi 2 mm) poměrně robustně. Rostou však velmi pomalu a pohlavní zralosti dosahují po 3 měsících samci a po 4-5 měsících samice. Plné fyzické velikosti dosáhnou po 8 až 10 měsících. Délka jejich života není, bohužel, o mnoho delší; je maximálně dvojnásobná.

Podaří-li se vystihnout jejich požadavky, poskytne vám živorodka trpasličí svou živostí nádherné zážitky. Výše uvedené problémy ji ovšem zařazují mezi druhy pro nadšence a specialisty.

Zdroj:
Dokoupil, N., (1981): Živorodky, SZN, Praha, 254 ss.
Kempkes, M., Schäfer, F., (1998): Alle Lebendgebärenden der Welt. Mörfelden-Walldorf, A.C.S. (Aqualog), 352 ss.
Wischnath, L.,(1993): Atlas of Livebearers of The World, T.F.H. Publications, Inc.; USA, 336 ss.