RNDr. Roman Slaboch 

Jen málo ryb je tak často zmiňováno v odborných, populárně vědeckých i výukových textech, jako původem středoamerická živorodka komáří (Gambusia affinis /Baird & Girard, 1853/). Každý ji zná, každý o ní četl, na Korsice má vlastní pomník za protimalarický boj, ale přestože je kosmopolitně rozšířena v tropickém a neotropickém pásu a například v Itálii nebo jižní Francii či Španělsku plave v každé druhé kaluži (původní naleziště ), velmi málo akvaristů mělo možnost ji chovat a  málokdo ji dokonce viděl živou. (Je ovšem otázkou, zda jde opravdu o G. affinis, jak naznačuje tento starší článek i moje vlastní zkušenosti z Itálie a Španělska)

Svému ohromujícímu rozšíření vděčí své výjimečné toleranci k chemismu a teplotě vody (1,5 °C /Nový Zéland/ - 36 °C /Death Vailey/), ale především neuvěřitelné žravosti, zaměřené především na komáří larvy. Neumím sice jejich potravní potřeby seriózně kvantifikovat, ale dávka komářích larev a kukel, které jim v létě dávám, vydrží jiným rybám téměř týden, G. affinis je s nimi hotova do rána. Stejně vstřícná je ovšem i k jiným druhům krmení, včetně masa nebo vloček.

Ve shodě s literaturou mohu říci, že samice spolehlivě zabřezávají a rodí pravidelně každých 24 dní, ale pouze tehdy, krmí-li se komářími larvami. V opačném případě zabřezávají obtížně a rodí předčasně nebo neživotaschopná mláďata. Ale ani v optimálních potravních podmínkách není odchov bez problémů - jsou totiž velmi silní kanibalové, takže mladé ze společné nádrže zachráníte jen vzácnou náhodou. Naštěstí nám již výše zmiňovaná pravidelnost vrhů umožňuje velmi přesný odhad a včasné odlovení samice. Mladých bývá kolem 40 a velmi rychle rostou, i když dospívají až po 5-6 měsících.

Ryby se zdržují převážně v horní třetině vodního sloupce, nejčastěji pod hladinou, což je vzhledem k jejich potravní preferenci logické. V mnou chované populaci (původem z Tunisu) sbírají potravu ze dna téměř výhradně větší, ale pohlavně nedospělí jedinci. Ostatní věkové skupiny si potravy na dně nevšímají.

Přestože se jedná o živorodku mediálně známou, s významným image, je to ryba tvarově běžná a barevně fádní. Samice je velmi podobná, pro nespecialistu až zaměnitelná, se samicí P. reticulata. Stejně zbarvený, výrazně nízký samec je "přizdoben", podobně jako některé samice, sérií nenápadných tmavších teček, rozptýlených po celém těle a nepárových ploutvích.

Potravní specializace, silný kanibalismus a nezajímavý vzhled jsou jasné předpoklady pro komerční nepoužitelnost, na druhou stranu jsou výzvou pro specialisty a "fajnšmekry".

Typická lokalita - plavební kanály u Palavas les Flos, Francie 

Zdroj:
Dokoupil, N., (1981): Živorodky, SZN, Praha, 254 ss.
Kempkes, M., Schäfer, F., (1998): Alle Lebendgebärenden der Welt. Mörfelden-Walldorf, A.C.S. (Aqualog), 352 ss.
Wischnath, L.,(1993): Atlas of Livebearers of The World, T.F.H. Publications, Inc.; USA, 336 ss.

Drobné zprávy, Akvaristické listy, 9/1933, str. 141

Gambusie v boji proti malarii.

Francouzský parasitolog Brumpt popisuje výsledky, kterých bylo dosaženo pomocí Gambusií v boji proti larvám Anophela, roznášejícího malarii. Píše: Roku 1921 bylo několik rybek Gambusia holbrooki dovezeno z Ameriky do Španělska, kde se tak rychle rozmnožily, že už 1922 bylo možno je za stejným účelem, t. j. do boje proti malarii, vyvážeti do Itálie. Odtamtud bylo roku 1924 převezeno asi 28 rybek na Korsiku. Kdežto ještě roku 1926 připadalo tam od července do, září na jeden čtvereční metr hladiny vodní 300 až 500 larev Anophela, rok později už nebylo možno na těchže místech nalézti jednu jedinou larvu. Všechny části vodních toků, které byly rybkám dostupné, neobsahovaly buď žádných nebo jen nepatrný počet larev. Nalezlo se jich však ještě dosti, a to ve vodách na dně bárek, které byly pečlivě prohlíženy. Však i ty bylo možno vyčistiti, jakmile bylo do vody dáno   několik Gambusií.    

D.E.Há 

Zpět...