RNDr. Roman Slaboch 

V termínu 2.-5.6.2005 se konala 1. mezinárodní soutěžní výstava šlechtěných pavích oček v Bologni. Itálie je pro naše chovatele gupek zemí naprosto neznámou. O jejich klubovém životě jsme nic nevěděli a kromě pěti kolekcí, které poslali na loňskou výstavu do Prahy, jsme nikdy žádné ryby italských chovatelů neviděli. Naše překvapení bylo dokonalé. A to hned na několika úrovních.

Členové: ti z vás, kteří se pohybujete v prostředí české organizované akvaristiky, byste byli zaskočeni věkovým průměrem pořadatelů, který je kolem 30 let (a to hlavně díky jejich nejúspěšnějšímu chovateli Pietru Bolognesovi, kterému je asi 50 let). Mezi organizátory bylo dokonce i několik dívek!

Organizace: byla, pravda, trochu italská, ale kupodivu hladce fungující. Abych vysvětlil zdánlivý rozpor svého tvrzení – oni přesně vědí co chtějí a jak toho dosáhnout, to jen my byli v zajetí vlastních představ o způsobu řešení.
Protože se při našich soutěžích starám o IT zázemí, velmi mne zaujal jejich sofistikovaný HW a SW systém.

Hodnocení kolekcí: probíhalo podle evropských standardů IHS-95. Chtěl bych ale zmínit jejich naprostou nestrannost při posuzování osobních, národních a zahraničních kolekcí. To je mravní síla, kterou by si někteří tuzemští (nejen!) posuzovatelé mohli brát jako vzor.

Úroveň ryb: s hanbou přiznávám, že jsem žil v domnění, že středoevropská akvaristika je pupkem světa a vše okolo je opravdu jen marginální. Samozřejmě jsem si nemyslel, že chovají ryby v láhvi od okurek, ale že s přehledem dosáhnou na evropskou špičku, to jsem nečekal (a čekat jsem to mohl, protože s předsedou jejich klubu, přítelem Diegem, si dopisuji už řadu let a vyměnili jsme si desítky ryb – ovšem divokých forem).

Kolekce: na rozdíl od absolutní většiny výstav ME, kde jsou téměř výhradně posuzována tria samců a jen občas kolekce samic, zde byly k vidění i výstavní páry, kterých byla bezmála polovina kolekcí.

Výstavní nádrže: byly všechny, bez výjimky, osazeny biomolitanovými filtry s vnitřními čerpadly SERA.

Výstavní prostory: troufám si tvrdit, že žádná z evropských výstav se nekoná v tak monumentálních prostorách. Snad jen skleníky pražské botanické zahrady při PřF-UK mají podobný genius loci.

Výstava totiž byla situována do zoologického muzea katedry evoluce Boloňské univerzity.

To, že výsledky českých a slovenských chovatelů nebyly nijak oslnivé, mělo především původ v nevhodně zvoleném termínu, kolidujícím s výstavou v Norimberku. Ta je součástí řady ME, kam z pochopitelných důvodů byly poslány kvalitnější kolekce.