Živorodka štikovitá (Belonesox belizanus /Kner, 1860/) si svoje jméno zaslouží jako málokterá jiná živorodka. Se svými až 19 cm délky u samic je největší poecilidou. Je rozšířena od Mexika po Honduras. Tvar těla nelze popsat jinak než štikovitý, stejně tak její chování a způsob lovu. Netřeba se tedy jimi konkrétněji zabývat. Trochu rozporuplné jsou zprávy různých zdrojů o jejich potravě. Nevěřte, že B. belizanus nepřijímají nic jiného, než živé ryby. Tak jednoduché (případně složité - podle toho jak to berete) to rozhodně není. Rozhodující je druh potravy, kterou dostávají mláďata. Pokud jim hned po narození poskytnete dostatek potěru např. pavích oček, budou jinou potravu tvrdošíjně odmítat a i když po delším hladovění přijmou vodní korýše nebo larvy hmyzu, budou je stále brát jen jako náhražku. Pokud ale korýši a larvami začnete, budou je přijímat ochotně až téměř do dospělosti. Mláďata lze také při troše trpělivosti navyknout na maso. Zpočátku berou klesající kousky škrábaného, později je spolehlivě nalákáte na proužky masa z pinzety. Literatura sice tuto možnost vůbec nepřipouští, sám jsem ale takto odchoval v zimních obdobích několik vrhů a pár jedinců jsem dokonce na mase dovedl až do dospělosti. Je ovšem pravda, že tato dieta má za následek výrazněji pomalejší růst.

Rovněž neplatí časté tvrzení, že polykají chycené rybky od ocasu (teda obráceně, než je tomu u naší štiky obecné). Po mnoha pozorováních mohu prohlásit, že ryby polykají tak, jak je chytnou. Často dokonce menší kusy napříč „zlomí“, chytnou-li je uprostřed těla.

Mají-li dostatek potravy, bezproblémově se množí. Samici dokonce asi 2 dny před vrhem a na několik hodin po něm vyhasne predační reflex, takže se nemusíme obávat, že by potomstvo zlikvidovala. Pokud je krmíte pravidelně, můžete tedy díky tomuto jevu snadno předpovědět dobu vrhu.
Je paradoxní, že velké množství potenciální potravy je při lovu ruší, takže jsou jejich útoky málo úspěšné a trpí podvýživou.

Máte-li dostatek odpovídající potravy, je tento druh bezproblémový na chov i odchov. Ať jsou ale vaše zdroje jakkoli bohaté, při chovu několika dospělých kusů je po nějaké době vyčerpáte. Velká samice (nad 15 cm) je totiž schopna přijmout 3-5 dospělých samic pavích oček denně. Samci jsou trochu skromnější, ale nespoléhejte na to! Jsou, pravda, schopny dlouhodobého hladovění, nebo jen občasného příjmu potravy (to je standardní adaptace predátorů), ale přestanou se množit.

Zdroj:
Dokoupil, N., (1981): Živorodky, SZN, Praha, 254 ss.
Kempkes, M., Schäfer, F., (1998): Alle Lebendgebärenden der Welt. Mörfelden-Walldorf, A.C.S. (Aqualog), 352 ss.
Wischnath, L.,(1993): Atlas of Livebearers of The World, T.F.H. Publications, Inc.; USA, 336 ss.