RNDr. Roman Slaboch 

Začnu autobusovými nádražími - tady je nazývají terminály. To je hrozně zajímavý fenomén. Jsou poměrně čisté, rozhodně čistější, než třeba Florenc, a mají minimálně jednu, většinou ale dvě a více řad jakýchsi kioskovitých stánků, patřících vždy jedné přepravní společnosti. Na štítě jsou uvedena cílová města a fotografie autobusu (a jejich interiéru), kterými jezdí. Člověk si vybere očima, dojde k přepážce, zeptá se, kdy tam jedou a mají-li volno, a koupí si jízdenku, která má automaticky i místenku. Na jízdence jsou veškeré potřebné informace, včetně předpokládaného času příjezdu do cíle a čísla stání autobusu. Je na ní dokonce i obrázek autobusu, aby jej cestující poznal, až přijede. Pokud společnost nemá spoj v požadovaný čas, nebo má už vše plné, sdělí vám, která konkurenční společnost tam kromě nich ještě jezdí a kde najdete jejich stánek. Idyla.
Je to velmi jednoduché a účinné.

Představte si, jak musí být zmaten cizinec na našem autobusovém nádraží, když se postaví před několik metrů panelů s jízdními řády. Tam je ztracen i našinec, ovládající dokonale češtinu. Kdepak, zdejší terminály mají něco do sebe. A to jsem ještě nezmínil propracovaný způsob nakládání se zavazadly. V zavazadlovém prostoru, mimochodem vždy ohromném, převezme pomocník řidiče od pasažérů zavazadlo, umístí na něj cedulku s kódem, jejíž druhou část, taktéž s kódem, jim předá. Na zastávkách je potom zavazadlo vydáno jen tomu, kdo vlastní příslušný číselný kód. To vše je samozřejmě v ceně jízdenky.

O tom, že jsou to špičkové moderní patrové autobusy, většinou v plyši, nebo sametu, s klimatizací, barem (limonáda a káva zdarma), televizí a toaletou, nemá cenu ani mluvit. Pokud se jede na větší vzdálenosti, je pasažér hned u prodeje jízdenek dotázán, jestli si k jídlu přeje maso, nebo je vegetarián, případně odmítá-li ryby a odpovídající jídlo potom dostane po cestě, podobně jako v letadle (v těch nejlepších autobusech mají dokonce něco jako letušku, která stále chodí mezi cestujícími a nabízí pití, oříšky, polštářek, sušenky, sendvič...). Jen jsem měl pocit, že v letadle jsou menší porce. A pokud vám budu tvrdit, že i na poměrně malých terminálech (odhadem tak od velikosti 2-3 tisíc obyvatel) prodávají jízdenky s místenkama přes počítač, protože jsou všichni prodejci spojení ONLINE, aby se neprodalo víc lístků, než je míst, nebo víc místenek na jedno sedadlo, vypadá to už opravdu jako pohádka. Ale věřte, je to tak.

Argentina rozhodně není zemí peónů, kteří ještě neslezli s koně.

Pokračování…