RNDr. Roman Slaboch 

Živorodka ostrobřichá (Alfaro cultratus /Regan, 1908/) pochází ze Střední Ameriky (od jižní Nikaragui po sever Panamy). Je to tvarově velmi atraktivní rybka s několika nepříjemnými vlastnostmi.
První z nich je neochota přijímat jakoukoliv potravu ze dna. To není nijak velký problém, stačí společný chov s druhem, který dno "uklidí". Může jím být i libovolný mírumilovný a klidný druh živorodek, protože se živorodka ostrobřichá kříží pouze uvnitř vlastního rodu. Důvodem je především zajímavý a poměrně složitý předkopulační rituál samečka, který plave těsně nad hlavou samičky, dotýkajíce se jejího temene gonopodiem. V další fázi sameček rychlými pohyby gonopodia na její hlavu poklepává. Pokud se samička nesnaží unikat, sestoupí dolů a plave jí po boku, kde se pravidelně snaží o oplození. Je jasné že tento vzorec chování žádný jiný druh nedodrží.

Další nepříjemností chovu jsou jejich slušné skokanské výkony. Především dospívající samci (4-5 měsíců) při honičkách skáčí často. Největší ztráty jsou tedy z tohoto období a je to i důvod početní převahy samic v akvarijních chovech.

V neposlední řadě je u nich nepříjemná vysoká vnímavost na zvýšené množství dusíkatých sloučenin ve vodě. Koncentrace, kterou u ostatních druhů neindikuje ještě ani jejich chování, má za následek předčasné vrhy nevyvinutých mláďat, což chovatel pozná až po delší době, po kterou samice nerodí. Tou dobou ale koncentrace zpravidla ještě vzroste a rybám se nadměrně zvětší oční bulvy, přestávají přijímat potravu a hynou. Pravidelná výměna vody je tedy životně důležitou podmínkou.

Leckterá literatura uvádí zálibu A. cultratus v proudící vodě. V mých chovech se však ryby vývodu filtru spíše vyhýbají. Ani pozorování z přírody toto tvrzení přímo nepodporují. Je ale pravdou, že dospělí, velcí jedinci se zdržují uprostřed toku (je-li jaký) a velmi dobře se loví, protože je lze jednoduše podebrat čeřenem. Na čem se ale vzácně shoduje literatura, pozorování v chovech i přírodních lokalitách, to je potřeba hustého osázení nádrže. V přírodě je, pravda, z větší části nahrazeno houštinou kořenů a spadaných větví, ale efekt dokonalého útočiště je stejný. Úkryty potřebují především čerstvě narozená mláďata (8 mm), která svými trhavými pohyby přímo přitahují pozornost dospělých a značná část tak obohatí jejich jídelníček. V přírodě jsem nejmenší mláďata vídal téměř výhradně na mělčinách s 0,5-1 cm vody. Při 24 °C trvá gravidita přibližně 24 dní a je málo patrná.

Dospívají po půl roce. Samice dorůstají až 8 cm, samci maximálně 6 cm. Na základní okrové barvě těla je nádherný kovově modrý lesk, který ale vynikne pouze při bočním ozáření nádrže sluncem. České druhové jméno ostrobřichá jí bylo přiřknuto díky kýlnatému uspořádání šupin na břiše.
S vědeckými popisy si rybka také dost "užila":

1. Alfaro cultratus Regan, 1908;

2. Petalosoma cultratus Regan, 1908;

3. Petalurichthys cultratus Regan, 1912;

4. Alfaro acutiventralis Meek, 1912;

5. Petalosoma amazonum Regan, 1911;

6. Petalurichthys amazonum Regan, 1912;

7. Alfaro amazonum Regan, 1913;

Pan Regan evidentně neměl co dělat.

Alfaro cultratus je díky neobvyklosti tvaru a chování jednou z mála divokých živorodek, které je občas možno získat i v akvaristických prodejnách.

Zdroj:
Wischnath, L.,(1993): Atlas of Livebearers of The World, T.F.H. Publications, Inc.; USA, 336 ss.

English version...