Za svoji více než půl století trvající akvaristickou činnost jsem zažil mnohokrát opakovanou snahu založit celostátní akvaristickou organizaci. Nikdy se to ze svobodné vůle a především z opodstatněnosti do důsledků nepovedlo a nikdy jsem nebyl přesvědčen o tom, že je to vůbec nutné.

Protože jsem od svých školních let navštěvoval známé pražské spolky (postupně např. vršovickou Elodeu, pankráckou „vozovnu“, smíchovskou Tatrovku, trojskou ZOO, akvaristy sdružené kolem pana Sochora, atd.) a protože jsem ve své dospělosti téměř 10 let vedl Akvaristický sbor při Společnosti Národního muzea v Praze (1300 členů), docházel do spolků čs. vědecko-technické společnosti, Sadů, lesů a zahradnictví, Svazu chovatelů drobného hospodářského zvířectva (sem zejména z nouze a někdy i z donucení) a současně přednášel ve všech možných akvaristických spolcích a klubech po celé původně Československé republice, mám snad tak trochu nárok na to, abych vyjádřil, co naši akvaristé od spolkového života očekávají. Lze to shrnout asi takto:

 Akvaristé se chtějí: 

Scházet mezi sebou a se svými přáteli (budu upřímný – třeba i u piva) na občasných (nejlépe časově pravidelných) setkáních, kde se popovídá, kde se hovoří o tom, kdo co vytřel, na kterém rybníku je jaké krmení, kdo má jaké Novinky, atd. Na těchto schůzkách se navazují i osobní přátelství, domlouvají se vzájemné návštěvy, poskytuje se kolegiální pomoc (chovatelská, technická, atp.), vyměňují se zkušenosti a v neposlední řadě se také relaxuje.

• Akvaristé si rádi poslechnou pěknou přednášku a pak o ní diskutují.

• V dnešních tržních podmínkách si akvaristé se zájmem popovídají o komerční akvaristické problematice.  

• Akvaristé rádi podniknou společnou akci (návštěvu výstavy, účast na přednášce jiného klubu, atp. – v dřívějších spolkově „lepších“ dobách třeba i výlet do přírody, uspořádání mikulášské zábavy s akvaristickou tombolou, atd.).  

• Je-li klub dobře organizován, troufne si i na uspořádání vlastní výstavy, vydávání menšího a jednoduššího časopisu (to však vždy „visí“ na nadšenci, který má pro takovouto práci podmínky).  

• Členové akvaristického klubu jsou většinou připraveni komunikovat s ostatními kluby na téma celostátní výstava, celostátní tematická soutěž (např. o nejlepší mladé akvaristy), mistrovství, mezinárodní mistrovství, atd.

Jakékoliv náročnější akce vždy časem skončí neúspěchem, neboť tahouni se unaví, problémy mohou způsobit nedostačující finanční prostředky, vysoké cíle potřebují uvolněného profesionála (kterého dnes nikdo nezaplatí), do hry může vstoupit nefalšovaná česká závist, lidé se začnou hádat, atd.
Řadový akvarista si potřebuje vybít a současně pohladit svou akvaristickou duši a v principu jej nezajímá nějaká celostátní organizace, která mu nic mimořádného nepřinese.

Oproti tomu celostátní organizaci mohou přát dvě skupiny akvaristů:

1. ambiciózní jedinci, kteří by velice stáli o to, aby je (zejména v zahraničí) titulovali: „pane prezidente české akvaristiky“  

2. komerčně zaměření akvaristé – profesionálové, kteří by od celostátní akvaristické organizace očekávali zajišťování souvisejících legislativních a obchodně-ekonomických výhod

Zatímco prvá skupina je malicherná, druhá skupina má své opodstatnění, ale s tím, že tito akvaristé-profesionálové by si mohli (v případě aktuální potřeby) založit např. asociaci profesionálních českých akvaristů a své problémy tak nepřenášet na řadového akvaristu, který sleduje hezké hobby, případně spojené s částečným uhrazením si nákladů. Navíc znám řadu opravdu akvaristů-profesionálů, kteří si vystačí sami bez nadstavbové organizace.
Je pravděpodobné, že se najdou akvaristé, kteří budou mým názorům oponovat. Mají na to plné právo, ale celoživotní zkušenosti a rozumové argumenty u mne vyústily v myšlenky, které tímto předkládám.
Dnes se často vyskytují názory typu: spolkový život (celkově) upadá. Je to pravda a tato skutečnost má i z hlediska akvaristiky čtyři nosné důvody: 

1. všeobecná komunistická devastace řadu lidí (tedy i akvaristů) otrávila natolik, že přestali docházet do nadirigovaných organizací a dnes pod tíhou trpké zkušenosti a nových starostí se již spolkovému životu vyhýbají

2. díky nově získané svobodě podnikání, začali někteří akvaristé podnikat profesionálně a „amatérské“ kluby je již nezajímají

3. současná doba je hektická, plná shonu a vypětí, někteří lidé mají existenční starosti a orientují se na zvládnutí běžných životních problémů více, než na spolkovou činnost

4. v demokratické a svobodné společnosti má člověk široký rejstřík příležitostí pro své zájmy (např. cestování, studium jazyků, počítačová komunikace, atd.), takže pro pravidelný spolkový život již jaksi nezbývá čas

pozn.:  Není od věci, že chovatelský spolkový život (byť např. dirigovaný vládnoucím, většinou politickým uskupením), „kvete“ tam, kde je nesvoboda, potlačené soukromé podnikání a kde jsou silně omezené možnosti se jinak projevit dle svého svobodného zájmu (viz např. vysoký zájem o chovatelství v bývalém SSSR).

Bývalý komunistický režim u nás nemohl nic ponechat náhodě. Jakékoliv setkání byť několika lidí muselo být ošetřeno, tzn. ohlídáno, protože mohlo být nebezpečné. Snahy o centralizaci akvaristiky mělo tedy na zřeteli tento podtext a nikoliv zájmy akvaristů.
Neblahé úlohy posloužit „straně a vládě“ se ujal (zejména v době „normalizace“) Český svaz chovatelů, nositel vyznamenání za zásluhy o výstavbu. Jeho členové byli zavázáni (cituji) „plnit všechny povinnosti dané stanovami, jednacím řádem a usneseními ÚV (ústředního výboru) i všech ostatních volených orgánů podle zásad demokratického centralismu“.

Tento Český svaz chovatelů (ČSCH) napáchal v akvaristice v uplynulém období řadu nepříjemností, stále nám něco vnucoval, majíce v zádech komunistické mocipány, dával akvaristickým spolkům nůž na krk: buď přejdete do ČSCH a podřídíte se nebo budete rozpuštěni. Nejtrapnější na celé záležitosti je, že někteří soudruzi ze staré éry se dodnes a bez uzardění pletou do veřejného akvaristického života a to i přes to, že mnohdy nevypěstovali ani jedinou rybičku. 

Nechci, aby mé zamyšlení vyznělo pesimisticky. V České republice dnes pracuje řada akvaristických klubů a spolků, které mají dobrou úroveň a které předurčují tuto činnost k dalšímu životu. Je ale důležité si klást reálné a rozumné cíle.

Některé celostátní akce  a rozvíjející se komunikace se světem v některých případech předpokládají i oborové zaštítění. Zde ale opět není žádný problém. Plně postačí, když se spolky mezi sebou domluví a stanoví si určitá pravidla, která budou dodržovat. Samozřejmě si nikdo nesmí přisvojovat samozvané právo vystupovat jako zástupce české akvaristiky. Právě tak působí špatně, když jsou vyhlášena dvě mistrovství české republiky pro chovatele živorodých ryb. Doufejme, že tyto nesmysly jsou již minulostí.

Nevidím problém ani v tom, aby např. zahraniční hosty nepřijal spolek, který právě organizuje reprezentační výstavu, případně spojenou s vyhlášenou soutěží. Na takovouto akci by samozřejmě měly být pozvány i ostatní v úvahu připadající české kluby. Právě tak nevidím problém v tom, aby když např. v systému mezinárodních mistrovství některý spolek získá rozhodující umístění (nebo když dokonce toto mistrovství vyhraje s právem pořádat mistrovství v příštím roce), tak aby naši republiku (bude-li si to situace vyžadovat), nezastupoval na další období předseda právě tohoto spolku. Je to motivující a spravedlivé. Systémů by se jistě dalo najít více. 

Takže:  mějme rádi své hobby, nevytvářejme žádné centrální organizace, ale zato udržujme dobré spolkové tradice, spolupracujme a nehádejme se. Jedině tak dochováme české akvaristice dobré jméno i v dalším tisíciletí.