1. Jedna ze základních podmínek mistrovství i ostatních soutěží proklamuje, že vystavené ryby musí být výsledkem vlastních odchovů vystavovatelů. Setkáváme se s  případy, kdy vystavovatel, o kterém je jednoznačně známo, že dané ryby nechová, je prezentuje pod svým jménem (často lze dokonce vysledovat, kdo mu tyto ryby poskytl). 

2. Pořadatel každé soutěže musí pořídit seznam, ve kterém u čísel jednotlivých vystavovaných kolekcí (shodných s čísly nádrží) je uvedeno, kterému chovateli ryby patří. Stává se, že tento důvěrný  seznam se ještě před hodnocením ryb dostane do rukou některému „snaživému“ posuzovateli, který pak následně preferuje ryby svých kolegů a hůře hodnotí „konkurenční“ kolekce. 

3. Pořadatel soutěže musí posuzovatelům zajistit klid při jejich posuzovatelském výkonu a musí dbát na to, aby se posuzovatelé mezi sebou nedomlouvali (vyjímku tvoří pouze možné konzultace typu „výkon chovatele“ např. u kategorií  Xipho-Molly) a aby hodnotili podle svého nejlepšího svědomí. Je naprosto nepřípustné, aby některý z posuzovatelů se neustále hlasitě projevoval výroky typu: “Podívejte se na tu barvu (ploutve, atd.), jak je špatná – zde musíte strhnout body…“, atp., nebo „To jsou skvělé ryby, ty si zaslouží vysoké bodování“ (pozn.: tento případ nežádoucího ovlivňování členů poroty se skutečně stal před velmi krátkou dobou). 

4. Vyšší stupeň objektivity hodnocení pro danou kolekci má být zajištěn tím, že např. z 5ti současných hodnocení (od 5ti různých posuzovatelů) se škrtají nejvyšší a nejnižší přidělené body a ze zbývajících tří hodnocení se vypočítává průměr, který se zaokrouhlí vždy na třetiny celého čísla. To je jistě v pořádku, ale když se mezi hodnotiteli najde nepoctivec, který se domluví s dalším členem hodnotitelské skupiny (nebo si vytipuje posuzovatele, který např. začíná a není si ještě jistý), kterého průběžně ovlivňuje (což se rovněž stalo), tak ze dvou neobjektivních hodnocení se sice jedno škrtne, ale druhé uplatní. Při závěrečném celkovém hodnocení výstavy (soutěže) pak pořadatel není schopen vysvětlit, proč např. prvotřídní ryby jsou hodnoceny hůře, než podstatně horší ryby stejné kategorie. 

Zmíněné nešvary je nutno eliminovat na minimum mimo jiné tím, že pořadatelé si svoje soutěže dobře ohlídají. Nejenom že se jedná o trapné nečestné chování některých jedinců, ale jde i o to, že když např. začínající chovatel dostane za pěkné ryby špatné umístění, tak že se oprávněně cítí poškozen a příště již nebude vystavovat. A to by byla škoda.