Mgr. Petr Znachor
V
poslední době se ve sdělovacích prostředcích
objevuje jedna poplašná zpráva za druhou o výskytu
vodního květu sinic a nebezpečí hrozící
lidem od těchto odporných organismů. Je to
zapříčiněno především jednak nedostatkem
jiných témat vhodných pro zpravodajství v
"okurkové" sezóně a jednak
tím, že se vodní květ sinic vyskytuje na
stále větším počtu přehrad a rybníků. Často
značně zkreslené zprávy démonizující tyto
organismy mě přiměly k tomu, abych se
pokusil stručně objasnit některá základní
fakta a uvést věci na pravou míru.
Sinice jsou ve své podstatě
mikroskopické bakterie schopné fotosyntézy.
Bylo by chybou se domnívat,
že se vyskytují jako naschvál pouze v
místech, kde se zrovna chceme vykoupat.
Jedná se o evolučně velmi staré organismy,
které Zemi obývaly již před miliardami let.
Za tu dobu stihly sinice osídlit celou řadu
různých ekosystémů, kde hrají podstatnou
roli a často jako jediní primární producenti
představují základ potravního řetězce.
Můžeme je najít prakticky všude - v moři, na ledovcích,
v jeskyních, v horkých vřídlech či dokonce i
ve vzduchu. Dokáží žít uvnitř kamenů v tak
nehostinných krajích, jakými jsou např.
Sahara nebo Antarktida. Společně s houbovými
vlákny tvoří stélku lišejníků, dokáží žít v
srsti ledních medvědů nebo lenochodů, a jsou
tak zodpovědné za zelené až namodralé
zbarvení jejich kožichu, v symbióze s
vyššími rostlinami nebo některými živočichy
dokáží žít i uvnitř jejich těl. Příkladů by
se našla celá řada, avšak rád bych se
zaměřil především na ty,
které žijí ve stojatých či mírně tekoucích
vodách.
Ve
většině našich přehrad a rybníků se
vyskytují sinice po celý rok jako přirozená
součást společenstva fytoplanktonu, což je
označení pro společenstvo řas a sinic, tedy
organismů schopných fotosyntézy. Podstatou
fotosyntetického procesu je fixace vzdušného
oxidu uhličitého a produkce kyslíku. Při
této fixaci dochází k přeměně anorganických
látek na látky organické pomocí speciálních
enzymů a energie
získané ze světla. Výskyt sinic by asi
zůstal před obyvatelstvem utajen, kdyby
pravidelně v letním období nedocházelo k
jejich přemnožení a tvorbě
pouhým okem viditelného vodního květu. Vodní
květ je označení pro masový rozvoj řas a sinic.
Ve vodě se může projevit jako "hustá zelená
kaše" která je buď homogenní, nebo jsou
patrny drobné vločky či jehličky o velikosti
několika milimetrů, které se mohou sdružovat
až do mnoho centimetrů velkých chuchvalců. I
když vodní květ nemusí být tvořen pouze
sinicemi, jejich přítomnost ve vodě můžeme
rozpoznat velmi snadno. Pokud naplníme vodou
plastovou láhev od minerálky a necháme
ji 30 minut stát, sinice se budou
hromadit nahoře u hrdla láhve. To je
zapříčiněno tím, že sinice
obsahují
plynové měchýřky, které jim napomáhají
udržet se u hladiny, kde je dostatek světla
a zabraňují tak sedimentaci buněk ke dnu.
Složení vodního květu se liší případ od
případu. Rozmanité druhové složení vodního
květu jsme schopni určit teprve s použitím
mikroskopu. Pro laika je překvapením
zjištění, že zatímco v jedné
nádrži najdeme spirálně zavinutá vlákna
sinic, ve druhé zase vlákna rovná a v další
třeba velké kolonie tvořené malými kulatými
buňkami. Druhové složení se mění během r oku,
a proto při naší další návštěvě přehrady už
může být ve vodě něco úplně jiného.
Hlavním příčinou vzniku
hromadného vodního květu sinic je množství
živin ve vodě. Většina našich přehrad a
rybníků je eutrofizovaná, to znamená, že
obsahují velké množství živin. Hlavním
zdrojem živin v obhospodařovaných
rybnících je hnojení organickými hnojivy
(granule, hnůj apod.) s cílem zvýšit
produkci ryb. Do přehrad se živiny dostávají
splachem z povodí a také z nedostatečně
vyčištěných odpadních vod. Fosfor a dusík
obsažený v odpadních vodách je třeba
odstranit tzv. terciálním
stupněm čištění, který však u starších
čističek často chybí. Proto dochází k tomu,
že nedostatečně
vyčištěná odpadní voda přispívá k celkovému
zatížení nádrže živinami. Lidé se často
domnívají, že pokles
množství živin v nádrži se projeví ihned.
Opak je však pravdou. I kdybychom okamžitě
začali čistit odpadní vodu tak, že by žádné
živiny neobsahovala, přesto by trvalo
několik let, než by se nějaký
efekt projevil. Navíc některé sinice mohou
pomocích speciálních buněk fixovat vzdušný
dusík a proto nejsou tolik závislé na jeho
množství ve vodě.
Množství
živin není ovšem jediným faktorem, který má
vliv na vznik a množství vodního květu.
Dalším důležitým faktorem je teplota. Obecně
se dá říci, že sinice preferují vyšší
teploty než řasy. To je
také důvodem proč se vyskytují nejvíce v
letním období. Tropické teploty panující v
letních dnech vytvářejí optimální podmínky
pro jejich růst. Světlo hraje také důležitou
roli v životě sinic. Často se stává,
že zatímco jeden den je na nádrži silný
vodní květ, druhý den je již situace
příznivější a zdá se, že došlo k úbytku
sinic. To může být způsobeno buď větrem,
který sinice rozmíchá do celého vodního
sloupce a nebo vychytralostí sinic. Pomocí
plynových měchýřků, které jim usnadňují
vznášení ve vodě, sinice vystoupají k
hladině, kde je dostatek světla pro
fotosyntézu. Bohužel po čase jich je u
hladiny tolik, že vyčerpají všechny dostupné
živiny. V tom okamžiku dojde k vypuštění
plynových měchýřků, které prasknou vlivem
intenzivní fotosyntézy a sinice se potopí do
hlubších vrstev, kde je sice málo světla pro
fotosyntézu, ale o to více živin. Tam se
přecpou živinami k prasknutí a opět
vystoupají k hladině a celý cyklus
pokračuje. Dalšími důležitým faktorem, který
má vliv na vodní květ sinic, je doba zdržení
vody v nádrži. Pokud je například po
vydatném dešti vysoký průtok, sníží se doba
zdržení a sinice mohou být z nádrže
vypláchnuty.
Z
výše uvedeného je patrné, že množství a složení
vodního květu je ovlivněno mnoha faktory a jejich
vzájemnými kombinacemi, což velmi ztěžuje
jakékoli předpovědi jejich výskytu a také
značně komplikuje náš boj s nimi. V přírodě
mají samozřejmě své nepřátele, ale za
dlouhou dobu své existence si našly způsob,
jak jim uniknout. Hlavním konzumentem sinic
je filtrující zooplankton (sem patří
i známé dafnie, korýši, vířníci a podobná
havěť), který se sinicemi živí. Ten může
účinně odstranit sinice v počáteční fázi
jejich vývoje. Jakmile ale dojde k namnožení
sinic, ani zooplankton s nimi
nic nezmůže. Sinice prostě dosáhnou takových
rozměrů, že je zooplankton nedokáže pozřít.
Ještě ke všemu se
zdá, že mu vlastně sinice ani moc nechutnají
a mnohem raději dává přednost menším a zřejmě
i výživnějším řasám. Pokud je v nádrži velké
množství ryb živících se planktonem,
zooplankton je natolik zdecimován, že i
kdyby chtěl, na účinné odstranění sinic je
ho prostě málo. Efekt vysazování dravých ryb
jako nástroje boje proti sinicím je založen
na omezení počtu "planktonožravých" ryb, což
má za následek podporu zooplanktonu v jeho
bohulibém díle. Existují i býložravé
ryby, které mohou konzumovat přímo vodní
květ, ale bylo prokázáno, že dávají stejně
jako zooplankton přednost jiné potravě.
Pouze v případě nouze se dočasně uchylují ke
konzumaci vodního květu, který jim ovšem
slouží jako nejnutnější potrava k překlenutí
nepříznivého období. Další možností boje
proti sinicím jsou speciální viry, které
napadají pouze sinice. Nazývají se cyanofágy
a jejich výzkum je
teprve v počátcích. Cyanofágové infekce se
projevují přítomností modrých skvrn na
hladině v jinak zeleném vodním květu, což
indikuje jeho rozklad, při kterém dochází k
uvolňován modrého barviva do vody. I když
doposud nejsou známy všechny okolnosti
vzniku takovéto infekce a není
jisté, zda-li by virus z jedné nádrže
účinkoval i v nádrži druhé, jedná se o velmi
perspektivní způsob odstraňování vodního
květu. Menší nádrže, koupaliště a bazény
lze sice již dnes ošetřit přípravkem, který
sinice dokáže zahubit, ale přesto se jeho
použití příliš nedoporučuje. Kromě toho, že
nadměrná aplikace podobného přípravku ve
snaze co nejsnadněji
se zbavit vodního květu představuje zátěž
pro životní prostředí, dochází při odumírání
vodního květu k uvolňování toxických látek
do vody a ohrožení zdraví obyvatel.
To
je také hlavní důvod, proč je vlastně
hromadný výskyt sinic tak nebezpečný. Sinice
mohou produkovat celou řadu toxických látek,
které ohrožují zdraví lidí. Když je sinic
málo, je i množství těchto toxických látek
ve vodě malé, ale jakmile dojde k přemnožení
sinic, koncentrace jedovatých látek
stoupají. Jedovaté látky produkované
sinicemi tzv. cyanotoxiny
mohou způsobovat různé alergie a ekzémy,
vážně poškozovat játra, působí toxicky na
nervové buňky, mohou spouštět rakovinné
bujení a mají celou
řadu dalších účinků na lidský organismus. V
případě koupání ve vodě zamořené sinicemi
dochází k jejich kontaktu s kůží a
sliznicemi. To může způsobovat a často také
způsobuje různá podráždění a alergické
reakce, avšak v žádném případě nedojde k
poškození jater nebo ke vzniku
rakoviny. K tomu aby se škodlivé účinky na
lidské zdraví projevily, se musí cyanotoxiny
do organismu nejdřív
dostat. K tomu dochází nejčastěji náhodným
požitím kontaminované vody. Většina plavců
však k uhašení žízně nepoužívá vodu, ve
které se koupe, ale raději konzumuje jiné
druhy nápojů. Proto pokud člověk nevypije
najednou velké množství vody se sinicemi
nebo nepije tuto vodu opakovaně, nehrozí mu
velké nebezpečí. Ovšem na druhou stranu tuto
hrozbu nelze podceňovat, jak ukazuje případ,
který se stal v brazilském Caruaru.
Pacientům na dialyzační jednotce v místní
nemocnici byl intravenózně podán dialyzát
pocházející z nedostatečně upravené vody
obsahující sinice. Následky byly děsivé. U
všech 126 pacientů se projevily příznaky
poškození jater a v konečném
důsledku došlo k úmrtí 60 pacientů. Tento
incident je doposud jediný zaznamenaný
případ, kdy došlo k akutní otravě
cyanotoxiny s fatálními následky, které byly
způsobeny tím, že se oslabeným pacientům na
dialýze dostalo do organismu intravenózně
najednou velké množství toxických látek. V ostatních
případech akutní otravy zpravidla nedochází
k úmrtí postižených lidí. Po celém
světě jsou však známy stovky případů otrav
hospodářských i divokých zvířat, ke kterým
došlo v důsledku napájení zvířat ze zdrojů
kontaminovaných sinicemi. U lidí mnohem
spíše než akutní otrava přichází do úvahy
otrava chronická, kdy lidi pravidelně
konzumují pitnou vodu obsahující malé
množství cyanotoxinů.
Anabaena spiroides |
 |
Nostoc sp. |
 |
Anabaena flos-aquae |
 |
Oscillatoria limosa |
 |
Gloeotrichia echinulata |
 |
Všechny použité snímky pocházejí z různých
internetových zdrojů
|