Hykeš, O. V., (1924): Zákaly vody v akváriu, Akvaristické listy, 1/1924, str. 7-8

Ještě dnes bývá prvou otázkou laika, vidí-li akvárium: »Jak často měníte vodu?« Datuje se tak od dob, kdy akváriem byla baňatá nádoba se zlatými karásky, krmenými denně houskou a kuchyňskými odpadky, takže zakaleni vody od rozkládajících se zbytků nadbytečné potravy bylo na denním pořádku a obnovování vody nezbytností. Dnes taková akvária jsou již vzácností, než i v nádržích správné zařízených na základě biologické rovnováhy mezi zvířaty a rostlinami dochází občas k zákalům vody a ty pak bývají zdrojem začátečnických neúspěchů. Příčiny jich mohou býti různé a tím i jejich vzhled a stupeň škodlivosti.

S prvým zákalem setkává se akvarista hned po zařízení nádrže, když voda. ač je písek důkladné proprán, zabarví se po vpuštění rybek bělavě. Je totiž znečištěna uhličitanem vápenatým, který v ní vzniká tím, že se rybami vydechovaný kysličník uhličitý slučuje s jejími vápenatými součástmi. Čím jsou rybky klidnější, tím dříve se uhličitan usadí a voda je pak opět čirá. Netřeba tedy z tohoto zkalení míti obav; je nezbytným zjevem.

Nebyl-li při zakládání dna vyprán dostatečně písek, rozpustí voda jeho hlinité součástky a zabarví se jimi nažloutle až nahnědle. I toto zakalení zpravidla záhy zmizí, když se drobné částečky hlíny sesednou ke dnu, jen někdy vzdoruje tvrdošíjně a nezbývá, než zaříditi akvárium úplně od začátku. Pro nádrže s rybami ryjícími ve dně jest nutno používati za dno výhradně dobře vypraného písku, jinak bychom se zakalení nikdy nezbavili; pro ostatní stačí. když je nejzevnější vrstva písku důkladně vyprána. Spodní je lépe tvořiti z písku nepraného.

Než i v nádrži dlouhou dobu již zařízené dostaví se občas zkalení vody. U začátečníka bývá nejčastější příčinou přespřílišné krmení ryb, takže nespotřebovaná potrava hromadí se na dně a podléhá hniti. Zvláště nebezpečné je překrmování umělou potravou, ale i živá potrava může býti při nemírnosti pří­činou zkalení vody. Jmenovitě buchanky (Cyklopi), dostanou-li se v přílišném množství najednou do vody, zakalí ji mléčně bíle výměškem, jejž z těla vydávají. Proto nutno krmit jimi opatrně a nikdy nedat se svést jejich nadbytkem na jaře k přeplnění akvária. Rybám toto zakalení jistě nesvědčí, alespoň jsem vždy pozoroval, jak zůstávaly na hladině a chtivě lapaly po vzduchu. I perloočky. jinak neškodné, mohou býti příčinou zákalu, když vpustíme je v přílišném množství do vody. Ryby, majíce je v nadbytku, nespotřebují všech, nýbrž většinu jen usmrcují a zase pouštějí. Odumřelá těla se pak rozkládají a vznikající hnilobné produkty jsou dobrou živnou půdou pro hnilobné organismy, jež se pak úžasně rozmnoží, až vodu zakalí. Stejně nebezpečnými mohou se státi perloočky za horkých letních měsíců, kdy bývají transportem porušeny a v akváriu snadno hynou. Proto i zvyk dávati za letních dovolených velkou zásobu živé potravy najednou do akvárií z obavy, aby ryby nehladověly, je velmi nebezpečný.

Kde se v nádrži hromadí mnoho hnijících látek, tvoří se na stěnách rosolovitý neprůhledný povlak, který je vyvolán spoustou na skle přisedlých a v zooglee zhloučených bakterií. Velmi často usazují se mezi nimi řasy rosivky, jež pak dodávají povlaku, alespoň na některých okrscích, hnědou barvu. Zvláště se tak děje v zimě, nebo stojí-li akvárium v temnu. Voda zůstává z počátku čistá, ale později, když hnilobné pochody pokračují začíná se mléčně zakalovat spoustou bakterií, nálevníků a jiných prvoků, milujících hnijící vody. Zpravidla nestačí tu omezení krmení a nutno z vetší části vodu vypustiti a nahraditi čerstvou, ovšem stejně teplou. Abychom již předem se chránili před touto nepříjemností, je dobré míti v každé nádrži několik plžů, kteří se pravé odpadky živí. takže jsou zdravotní policií akvária a neztrávenou potravu ještě včas odebírají koloběhu hniloby.

Daleko neškodnější, třebaže většině akvaristů také nevítaný, je zelený zákal vody. Objevuje se za letních měsíců v akváriích vystavených přímému slunci. Je způsoben nadměrným zmožením jednobuněčných planktonických zelených řas. jež se vznášejí ve všech vrstvách vodní nádrže v takovém množství, že je voda zcela neprůhledná. Zákal ten je zcela neškodný, naopak je »zelená voda* plná kyslíku a prostá choroboplodných organismů, takže byla již mnohokráte správně doporučena jako nejvhodnější pobyt onemocnělých ryb. K odstranění zeleného zákalu doporučuje se zastíniti přední stěnu akvária zeleným papírem nebo jinou průsvitnou zelenou deskou; rozhodně by však uškodilo, postaviti nádrž do tmy: řasy by sice nedostatkem světla zašly, avšak hnijícími těly ohrozily by v dalším zdraví ryb.

Jako v létě objevuje se zelené zabarvení akvarijní vody, dostavuje se v zimě. při nedostatku slunečních paprsků, nažloutlé; když z jara upravujeme některé nádrže, nacházíme vodu dokonce až zahnědlou. Příčinou toho jsou ve vodě se hromadící ústrojné látky, jichž rostliny v zimní době při snížené život­nosti nedovedou tak využíti jako v létě. takže zůstávají ve vodě. I žluté zabarvení, tak zvané staré vody je téhož původu: dlouhým stáním v nádrži je proniknuta rozpuštěnými organickými látkami tvořícími se z odumírajících rostlin a drobných živočichů, výměšků ryb a zbytků potravy. Pro ryby. žijící ve volnosti v malých tůňkách. tato stará voda je velmi vhodná, avšak rybám obývajícím v přírodě tekoucí vody nebo prameny, nejde trvale k duhu. Okolnost tato bývá však zpravidla podceňována, rozhodně však v neprospěch pěstovaných ryb.