Rambousek, F., (1911): Na lovu sladkovodních krabů, Akvaristický obzor, 1/1911, str. 4-5

Telphusa mi znělo stále v uších a všude jsem hledal, abych vyhověl svému příteli a poslal mu živý materiál.

Že žijí tito zajímaví krabové sladkovodní v Bulharsku, bylo dosti pravdě­podobné, ale — kde ?

Snad to, že jsem ho počal hledati příliš záhy z jara, bylo příčinou neúspěchu. Asi v půli března prohledal jsem břehy Marice u Trnova-Sejmenu, potom jsem hledal v různých pramenech na Burgasku, v okolí Jambolu a na Sakar-balkáně, až se mi konečně podařilo najíti na Strandži-planině pěkný exemplář.

Bylo 11. dubna, kdy jsem se vracel z prohlídky nepatrné jeskyně blíže monastiru (kláštera) Sveta Trojice. Sestoupivše po srázné stráni dolů, šli jsme kolem potoka, kde jsem pod velikým kamenem chytil první exemplář.

Ulovenou Telphusu jsem zatím zavázal do mokrého šátku a ohlížel se po dalších, ale marně. A zároveň mne i napadlo: kterak odešlu Telphusy — i když jich nasbírám větší počet? Měli jsme ještě 5 dní cesty k našemu cíli, Burgasu u Černého moře, odkudž jedině bylo možno odeslati nasbíraný materiál. Chyběla mi nejvíce vhodná bednička,  bez  které bylo odeslání nemožné, neboť bulharské pošty činí vždy dosti obtíží odesílatelům.

Nerad ukládal jsem tudíž jedinou Telphusu do líhu, nejsa jist, najdu-li příště jiné ....

Zatím jsem pokračoval ve svých cestách po tureckých hranicích, pak do Burgasu, do Slivna, zpět do Sofie, na monastir Čerepišský, na Rhodopy, v okolí Plovdiva — avšak po krabech ani stopy.

Konečně po dlouhých vyptáváních označil mi přítel Bureš místo, kde je prý dosti Telphus: jsou prý to teplé prameny mezi Bělovém a Plovdivem, na pravém břehu ř. Marice.

Ihned jsem jel do Bélova. Tam jsem byl hostem u krajana p. Mildeho, ředitele lesnické školy (gorsko učiliště). Sotva odbyv obvyklé uvítání, hned se ptám po krabech a vykládám účel své cesty.

"Něco jsem o nich slyšel, ale nevím nic jistého, kde jsou" - do­stávám za odpověď, — "zeptáme se však sluhy." Hned zavolán sluha a podroben výslechu. Vrtí hlavou (v . Orientě znamení souhlasu) a dokládá: „Tezi raci gi ima tuka dosta. Chora gi naričat „krivi raci" (Těch raků je zde dost, lidé je nazývají „Křiví raci")- Dále pak vykládal, že prameny jsou „blizo, samo polovin čas."

Jen půl hodiny - to není daleko, usoudil jsem nazítří a nechal si výlet na odpoledne, dopoledne využito k sbírání brouků a j.   Hned po obědě jsem se vydal na kraby. Horko bylo přímo úžasné (17. května) a silnice plná prachu.

Jdu asi půl hodiny až vidím s levé strany pramen. Hned sestupuji k němu. hledám kraby — ale marně. Náhodou jde kolem cestář, ptám se hned po krabech. Ochotně mi vykládá, že „zde to není", ale „nekolko krački" (pár kroků) dále, „pri tóplite izviri" (u teplých pramenů). Těch „pár kroků" trvalo zase skoro půl hodiny, až jsem konečně přišel k pramenům.

Zul jsem boty, svlékl kabát, vzal síť a s vyhrnutými rukávy počal hledat. Prameny teplé nebyly, byl to obyčejný potok, ale voda nebyla příliš studená. Hned pod prvním kamenem našel jsem kraba. Vlezl jsem do vody a hledám kol břehů systematicky přes čtvrt hodiny - ale po dalších krabech ani stopy. Jdu dále potokem, který protéká lučinou na pokraji listnatého háje. Náhle cítím, že od pravé strany proudí teplejší voda. Konečně u pravých, teplých (asi 26° C) pramenů ! Pod kameny na pokraji vody, nebo ve vodě nacházím pěkné kraby, také právě se svléknuvší exemplář. Nemohu odvaliti veliký balvan i hledám pod ním rukou - náhle však cítím silné štípnutí, trhnu rukou a na prstě důkladně prokousnutém visí veliký krab ...

Asi po 2 hodinách naloveno konečně žádaných 20 expl. v různých veli­kostech. Uloženy zatím do plátěného pytlíku s důkladnou dávkou gammarů, určených za potravu. Na nohách se mi usadilo několik pijavek, které zahynuly sublimátem, také pěkné vodní pavouky jsem nasbíral a jiné zajímavé věci.

Rychle se vracím do Belova - čas kvapí - a pošta otevřena pouze do 6! Potkávám ve stanici náhodou p. Mildeho, připravil už mech a kopřivy - stavíme se spolu ještě na poště, oznámit, že „ještě přijdeme", aby nám snad nezavřeli. Na kvap dáváme kraby mezi mokrý mech a kopřivy do pěkné bedničky a po chvilce je odesílám poštou k více než 100kilometrové pouti do Prahy.

Tím skončena moje úloha v Belově a spokojen jsem odjel o hodinu později do Kostence k výstupu na Rhodopský Belmeken ....