Jager, P., (1931): Na koljušky, Akvaristické listy, 2/1931, str. 21
 

Koljuška tříostná (Gasterosteus aculeatus L.). Foto J. Petrlík
 

Zlatá klukovská léta. To se to »akvarističilo«. Byla to krásná doba nefalšované akvaristiky, kdy lovili jsme vše, co se ve vodě hýbalo. Nádrže — ve tvaru okurkových lahví — byly vykupovány pohlavky, a nomenklatura vodních živočichů obohacována názvy »potvora, neřád, svinstvo«. Nebylo divu, když na místě rajčat proháněli se salamandři, potápníci, pulci, různé larvy a — koljušky.

Tůně na Ládví u Ďáblic bývaly naším eldorádem. Vyzbrojeni nití, žížalami a sklenicí, vydávali jsme se na lov. Lovili jsme dle všech pravidel rybářských. Prut, na nit v půli přivázanou malou žížalu a lov začal. Při dravosti koljušek, při jejich věčném hladu, ve chvíli byl »kousek« nad vodou. Koljušky totiž při své žravosti vsoukaly žížalu až do polovice do sebe, a pak při vytažení nemohly hned pustit. Často se stalo, že se staly dvě najednou naší kořistí, na každé půli jedna. Někdy místo rybky visel do návnady zakousnutý potápník. Jelikož žížaly byly pro drobnou havěť velkým soustem, chytily se zpravidla rybky velké. Samice, velké 7 cm, neb rudý čertík, samec, svítící zelenýma očkama, v červené náprsence a zelenavém kabátku, velký 6 cm, nebyly vzácností. Se špatně tajenou škodolibostí pozorovávali jsme úporné snahy dospělých akvaristů, kteří síťkou prohledávali tůně, aby jejich úlovek byl několik kousků střední velikosti. Někdy docházelo mezi nimi a námi k obchodu.

Samičky lovili jsme na volné vodě, za samečky museli jsme ku břehu, do trávy. Tam totiž pracovali pilní stavitelé na budování svých hnízd.

K večeru pak nastával návrat k domovu. Kořist z části ovšem cestou zašla. Zvláště velké samice byly velmi citlivé. Úlovek oživoval naše »nádrže« několik dnů, a pak bylo nutno na lov se vydati znovu, když neměly zůstati prázdné. Co nám záleželo na několika koljuškách? Vždyť sta a sta jich oživovalo tůně a v letní době celá hejna potěru brázdila hladinu.

—  Bylo kdysi  —

Jako dospělý často jsem upotřebil praktických zkušeností při lovu z mládí.
Dva roky jsem u tůní nebyl. Až opět letošního roku jsem je navštívil. Marně jsem pátral po koljuškách. Jen v jedné tůni, která pro svou hloubku nemohla v r. 1929 promrznout, zahlédl jsem několik jedinců, zbytku to kdysi tak četného národa koljušky tříostné — Gasterosteus aculeatus L., v samém okolí Prahy.