Hrabal, A., (1913): Fundulus gularis (modrý), Akvaristický obzor, 2/1913, str. 21-24

Převzato z propagační brožurky "Spolku českých akvaristů v Králově Poli (u Brna)

Fundulus gularis modrý (samec)

(autor kresby Thümm, pro A. O. zapůjčil Dr. E Rytíř)

Prohlížeje si jedenkráte ve skleníku pana Špačka nové rybky, které před několika dny obdržel z Německa, spatřil jsem v jedné nádrži rybku, která svou nezvyklou barvou okamžitě mou pozornost upoutala.

Stálo skutečně za to, pokochati se pohledem na tuto pestrou novinku. Tělo její bylo dlouhé, válcovité, tlama veliká, spodní čelist poněkud delší horní a jako zavroubená. Široký, trojdílný, silně vyvinutý ocas podobal se praporečku a vybíhal v jemné špičky. Hřbetní i dvouklaná řitní ploutev nalézala se skorem uprostřed těla, břišní ploutve byly malé. Základní barva byla hnědočervená se sametovým nádechem do modra, někdy do zelena, na hřbetě tmavší. Břicho bylo modravé s jakýmsi nepatrným odstínem běložlutým. Spodní čelist byla tyrkysově modrá, kol tlamy se slabší páskou hnědě červenou. První třetina těla měla skvrny a čárky modré, sestavené podélně, ostatní tělo příčně. Ploutve prsní a břišní byly šedomodře červenavé, hřbetní ploutev šedomodrá, u kořene tmavočervená, poseta nepravidelnými řadami hnědočervených teček, které se od kořene ku okraji rozbí­haly. Řitní ploutev u kořene šedočervenavá se slabým odstínem do žlutá, zbarvovala se k okraji do modra a mimo to byla zdobena nepravidelně dvěma pruhy hnědočervených skvrn. Někdy se při okraji ukázalo i zbarvení jasně oranžové. Nejkrásnější byla ploutev ocasní, jejíž základní barva byla tyrkysově modrá, horní část, asi 2/4 ocasu, tmavofialová, dolní čtvrtina rovněž fialově modrá, ale světlejší, prostřední, třetí čtvrtina krásně zlatožlutá, ku konci červeně oranžová. Po celém ocase podélně se rozbíhaly tmavočervené skvrny, v hořejší půli slabší, v dolejší silnější.

Rybka tato se mi líbila velice a uchvacovala mne nádhernými sametovými barvami. Nelíbila se mi však její nehybnost, strnulost a trvalé prodlévání u hladiny přes to, že voda byla asi 30° C. Dnes však se tomu již nedivím, bylať kandidátem smrti. Rád bych si byl tohoto krasavce odnesl domů, ale zaplatiti zaň 18 korun bylo mi přece jen trochu mnoho. Rok později koupil jsem mladý, asi 4 cm dlouhý párek, a dal ho do velké společenské nádrže. Sameček vyrostl až na 12 cm délky a vybarvil se ve skvostný exemplář, oslňujících barev. Samička zůstala menší, as 8 cm, mdlých barev s nádechem žlutočerveným. Ploutve, které u samečka vybíhaly v ostré špičky, byly u samičky zaokrouhlené a celistvé, bez jakékoliv rozeklanosti.

Domovem této rybky jest prý ústí řeky Nigeru v západní Africe. Byl jsem tedy zvědav, jak bude asi tento obyvatel tropů snášeti teplotu mých nádrží, kolísající okolo 16° v zimě a 2 °C v létě. A tu jsem pozoroval něco, co nedovedu nijak srovnati s údaji vhodné teploty vody německé akvaristické literatury. U mne Fundulus gularis se třel, byl nejčilejší a nejkrásněji zbarven při teplotě 18-20° C. Při teplotě vyšší ztrácel živost barev, byl línější, tření přestávalo a zdálo se mi, že při 25° je mu skorem nevolno. Souvisejí-li tyto úkazy nějak se životními podmínkami těchto rybek v jejich domovině, není jasno.

(Redakční poznámka: Teplota vod v tropech je vesměs německými akvaristy přeceňována, načež jsme již několikráte poukázali. Autor tedy přináší nový doklad, ke všemu na rybě za z nejchoulosti­vějších považované proto, že teploty v něm. literatuře udávané jsou nesmyslně vysoké. Ostatně proč by měl bvt Fundulus gularis choulostivý, když jeho krajan, Haplochilus chaperi, jest otužilý? Známý výborný pěstitel pan F. Werner docílil potěru žlutého Fundula při teplotě ještě nižší než pan H. (16 až 18 stupňů C). Článek pana Wernera o této varietě, dle německých údajů choulostivější prvé, přineseme později.)

Ve veliké, asi 2 1/2 hektolitrové nádrži zvolil si tento párek za bydliště prostor pod elementkou s bujným cyperem a mohl jsem jej tam vždy nalézti, když se právě neprojížděl volným vlnitým pohybem po nádrži. Ku svým sousedům, i když se odvážili do jeho sídla, byl snášelivým a nikdy jsem nepozoroval, že by se buď „on“ nebo „ona“ byli někdy obořili na ostatní spoluobyvatele nádrže a na některém si pochutnali, jak jiní pěstitelé tvrdí. Tlama těchto ryb je sice veliká, že by tam i větší Girardinus mohl zmizeti, než braní potravy jest tak neobratné, že si rybu tuto jako dravce stěží mohu představit. Pozoroval jsem, že sbírá potravu výhradně se dna a to tak, že se přibatolí k vyhlédnutému soustu a uchopí je komickým pohybem buď levou nebo pravou stranou tlamy, tedy takřka jen ústním koutkem, a pak pohodlně spolkne. Nasycen, oddává se krátkému odpočinku pravidelně na dně nádrže.

V nádržích asi 50 cm hlubokých zdržuje se asi uprostřed, v nádobách menších více při dně. (Tedy patrně mělká (30 cm) akvária jsou mu nejvhodnější Red) Ve větších nádržích není nikterak nehybným, jak se mnohdy tvrdívá, nýbrž prohání se volným tempem obyčejně se svou družkou po celém akváriu. Ku hladině vystupuje pouze, jeli mu nevolno, což obyčejně zavinuje jakost vody. Myslím, že také nevyhovující voda jest příčinou vyskakování této krásné rybky z akvária. Jest skorem neuvěřitelno, jaká nepatrná skulinka stačí, aby se Fundulus silným odrazem mohutné ocasní ploutve vymrštil ven z nádrže. Ovšem bývá skok lakový obyčejně smrtelným. Seděl jsem jedenkráte u nádrže asi půl druhé hodiny a pozoroval různé její obyvatele, až mi napadlo, že nevidím Fundula samce. Prohlížím nádrž, leč marně. Nalezl jsem jej konečně nehybného na koberci, úplně obaleného různými chloupky. Po vhození do nádrže nejevil již známky života a byl ostat­ními rybami okusován. Dal jsem jej tedy zvlášť na mísu do osolené vody a za čtvrt hodiny byl opět čilý a zdravý. Od té doby jsem byl opatrnějším a nádrž pečlivě přikrýval.

V únoru jsem pozoroval, jak sameček rozrušeně projíždí nádrží a jeví zvláštní neklid, kdykoliv se samice od něho vzdálila. Nejraději se zdržovali spolu v houštinách při kořenech vallisnerií. Abych snad ostatní rybky nekrmil drahým kaviárem, vylovil jsem funduly a dal je do jedné půle sklem rozdělené 80litrové nádrže. (V druhé půli byla dania). První třen jsem pozoroval 10. března, při teplotě vody 20° C. Venku bylo pod mrakem. Obě rybky, hlavně však sameček, proháněly se neklidně, trhavými pohyby po nádrži. Barvy nádherně zářily; zvláště vynikala oranžově zbarvená část ploutve ocasní. Sameček provázel samici při každém pohybu a nespouštěl jí s očí. Konečně se přiblížil až k ní, ploval často těsně nad ní a snažil se ji stlačiti hlavou ke dnu. Někdy si na ni úplně lehl, objímaje ji prsními ploutvemi. Stlačiv ji konečně až ke dnu, sklouzl k ní na bok. Oba se prudce chvěli, přitlačeni k sobě a na dno Pak ssebou oba trhli a nastal úplný klid 20 až 70 vteřin. Jako strnulé ležely obě rybky na zemi, ani ploutvemi ne­hýbajíce; konečně se pomalu zvedly, odplavaly kousek dále, neb proplovaly několikráte nádrží. Tření se takto opakuje denně až 15kráte. Někdy se rybky rozejdou, aniž ono prudké tření zakončí škubnutím (asi tření jen zdánlivé). Zdá se mi, že ono trhnutí vzniká u samice a přenáší se skoro okamžikem i na samce, a jest asi známkou vystoupení jikry, která v poloze zde popsané pravidelně se zasype pískem a rmutem i není ji tedy viděti. To asi bylo také příčinou, že první pěstitelé tohoto fundula v Německu tvrdili, že samice utvoří z ocasu rourku, kterou zaryje do písku a do něho touto rourkou pouští jikry. Fundulové se velice rádi vytírají na řasy a nitellu, volíce k tomu i místa těsně v koutech až 5 cm pod hladinou. Jak si při tomto tření počínají, nemohl jsem zjistiti, poněvadž jsem tam ráno pra­videlně nalézal již přilepené jikry. Tření se opakuje s malými přestávkami neustále.

Jikry, které jsou asi 2 mm v průměru, jsem nechal v nádrži při starých, ale potěru nemohl jsem se dočkati ani za 7 neděl přes to, že jikry byly oplozené, neplesnivěly, a voda byla teplá 25-27° C. Vyňal jsem tedy chumáč nitelly z čerstvými jikrami a dal je do nádrže, kde byla voda 16-20° C, a za tři neděle jsem zpozoroval prvá mláďata, dosti veliká. Rychle rostla a zdržovala se při dnu. Desátého dne, chtěje docíliti většího množení se nálevníků, přilil jsem jim do nádrže asi polovici čerstvé, stejně teplé vody Druhého dne byl veškeren potěr (18 rybek) mrtev. Tu teprve jsem si vzpomněl, že staří Fundulové měli vždy roztřepené a plísní napadené ploutve, kdykoliv jsem z chovné nádrže, hlavně pro sousedy dania odebral trochu staré a přidal čerstvé vody. Byla tedy i jejich potěru čerstvá voda příčinou smrti, ač jiným potěrům čerstvá voda je na prospěch. Bohužel nedochoval jsem se od tohoto páru již ničeho.

Chtěje totiž vyzkoušeti, zda se něco vylíhne z jiker v nádrži topené stále na 25° C — (nevylíhlo se však nic) — vylovil jsem staré a dal je zpět do velké společenské nádrže, která byla úplně přikryta až na pruh 1,5 cm široký, kterým vyrůstala nad vodu pěkná Sagittaria japonica. Za několik dní nalezl jsem ráno na zemi mumii samice a po několika dnech samce, který po smrti své družky rozrušeně ploval stále po nádrží, jakoby něco hledal.

Související článek