Žežula B., (1913): Akvaristický obzor, 2/1913, str. 24-26

V předešlém článku ku konci p. revident Hrabal v několika větách konstatuje, že vajíčka rybky Fundulus gularis při 25—27° C se nevyvíjela ani po sedmi nedělích, kdežto při 16-20° C již po třech týdnech opouštěly prvé rybky vaječné obaly.

Prvý dojem těchto zpráv je ten, že jsou v rozporu s dosavadními pozorováními, na jiných druzích ryb učiněnými, dle kterých vyšší teploty zrychlují vývoj embryonální. Může vzniknouti domněnka, že v tomto případě příčinou dlouhého vývoje jiker byla nějaká neznámá příčina. Uvážíme-li však, jak těžce dle přehojných zpráv se jikry těchto ryb chované právě obyčejně za teploty 25° C (a i více) vyvíjejí, spíše již kloniti se budeme k přesvědčení, že v uvedeném případě skutečně vyšší teplota vývoj jiker značně zpožďovala. Ke všemu toto pozorování není ojedinělé.

Walter Rausehenbach ve článku „Pflege und Zucht von Fundulus arnoldi“ (Wochenschrift f. A. u. T. 1912, 234) sdělil věc nápadně podobnou. Jikry této ryby při teplotě 24—28° C po pěti týdnech nejevily ni nejmenších změn (aspoň při prostém pozorování). Následující jikry (snesené při stejné teplotě) přemístěné do nádrže s vodou 20 - 23° C teplou nejevily prý rovněž žádných změn. Pak „snížil autor teplotu vody v nádrži chovného páru z dosavadních 24- 28° C o 4° C, tedy na 20—24° C. Nejbližší neděli vyňal místo obvyklých 60-80 jiker 110—130. Z těchto jiker při téže teplotě (20—24° C) po pěti týdnech se vylíhly mladé rybky. Prvé jikry, stále při 24—28° C chované po patnáct týdnů se nijak nezměnily (rozuměj: při prostém pozorování). Teprve v šestnáctém týdnu se objevila pigmentovaná očka. Autor tedy pozoroval, že při teplotě 18—23° C plodnost Fundula arnoldova se (dvakrát) zvětšuje, a vývoj vajíček (více než třikrát!) zrychluje. Svým očím Rauschenbach nevěřil; nemohl připustit, že by „blahodárné teplo“ mohlo plodnost ryb zmenšovat a vývoj jiker prodlužovat! Proto ku konci článku klade otázku: „Nebo byla ještě jiná příčina dlouhého vývoje mnohých jiker? Kdo by mohl tento bod objasnit?“ K tomu redaktor poznamenává : „Tato nízká teplota odpovídá patrně teplotě vody v domovině těchto ryb za doby dešťů, kdy se nejspíše vytírají“.

Před rokem ve článku „Topit či netopit“ v A. O. II. 42. vyslovil jsem se podobně: „Němečtí akvaristé vycházejí z předpokladu, že ku tření ryb z tropů je nutná maximální teplota domoviny. Domnělou tuto teplotu, ale raději více než méně, jim dávají. Není však pozorováním na svobodě žijících exemplářů zjištěno, zda skutečně za nejvyšší teploty, tedy v době sucha se vytírají“. Tehdy neměl jsem žádného dokladu pro svůj předpoklad, nemohl jsem tedy než mu dáti formu námitky. Předpokládal jsem však již tehdy, že snad všecky ryby v tropech vytírají se v době dešťů, patrně při jejím počátku, tedy za teploty snad nejnižší v tamních krajinách.

Pro tento názor mluví biologické poměry tropických řek. V době sucha vod značně ubývá, řeky se zmenšují, ryby jsou stísněny v hlubinách, a některé, obývající periodické řeky, zůstávají v bahně a periodu sucha přespávají tak, jako u nás někteří živočichové zimu. Perioda sucha v tropech je velice podobná zimě pásu mírného. Z toho lze soudit, že tření ryb v tropech spadá do počátku doby dešťů, kteráž je obdobná našemu jaru. Ostatně k témuž závěru dospějeme, uvážíme-li, že ryby mírného pásu vytírají se po většině záhy z jara, ba mnohé v pro­sinci i lednu! Doba dešťů přináší hojnost vod, nižší teplota n rozsáhlé hladiny jsou výhodný pro množení se planktonu a komárů, tedy podmínky jsou potěru nepoměrně příznivější než za doby sucha.

V témže článku dále jsem uvedl: „Jsem pevně přesvědčen, že mnohý chov dle německých akvaristů prováděný „naturgemäss“, jest úplně pochybený.“ Redakční poznámka ku článku Rauschenbachově přiznává vlastně totéž.

Krásné pozorování Rauschenbachovo nebylo zdůrazněno, jeho dalekosáhlé důsledky nebyly vytčeny, a tak klidně dále množily se fráse nadšenců pro vytápění akvárií. P. Hrabal získal si značných zásluh, že publikováním svého staršího pozorování pozdější pozorování (dříve však uveřejněné) Rauschenbachovo ověrohodnil.

Tato dvě pozorování vlastně dávají klíč k úspěšnému chovu západoafrických fundulů, kterýž německým pěstitelům je tvrdým oříškem. Němečtí akvaristé si stěžovali, že Fundulus gularis, (tato snad nejkrásnější ryba našich akvarií) je líný, že vybírá si v potravě a že zřídka kdy se vytírá. Nejsměšnějších prostředků bylo používáno k docílení úspěchů! Kdosi proháněl ryby ty po akvariu třískou, aby je donutil k pohybu, nutnému ku zdraví. Chuť k jídlu měla býti zvyšována uzkostlivým měněním potravy. Aby ryby byly ku tření donuceny, měněna byla voda sladká za brakickou a teplota zvyšována Nebylo-li docíleno úspěchu, zvýšena teplota znovu. Přes to Fundulus gularis zůstával nehybným, neměl chuti k jídlu a málo komu se vytíral. Když konečně přece jikry nakladl, tyto plesnivěly, zdlouhavě se vyvíjely, vylíhlé mladé rybky hynuly, nebo odrostly-li, nikdy nenabyly krásy rodičů. Ke všemu i odrostlé ryby hynuly bez příznaků! Příčiny těchto neúspěchů jsou teď jasné Teplota vody okolo 20° C, při které vývoj jiker rychle probíhá, odpovídající teplotě v tropech za doby dešťů, jest o 12° C nižší než teplota, kterou až němečtí pěstitelé této rybě dávali. Jelikož p. A. Hrabal na modré odrůdě Fundulus gularis, pan F. Werner na žluté odrůdě téhož, a Rauschenbach na Fundulus arnoldi nekonstatovali při teplotě okolo 20° C žádné ob­tíže jako němečtí akvaristé při 25° až 32° C, je patrno, že tyto teploty jsou pro západoafrické Funduly příliš vysoké.

Němečtí akvaristé jsou pro topení tak zaujati, že Rauschenbachovo pozoro­vání nijak neoslabilo jich víry v zázračný vliv vysokých teplot. Nechali onen článek bez povšimnutí. Dále budou šíleně topit a nedocílí-li úspěchu ani s 25 až 32° C, budou se tomu divit a uvažovat, zda snad ryby nepotřebují „něčeho“, čeho neznají, a co jim proto nemohou dáti. Bylo již mluveno o zvláštní potravě, nějakém rostlinstvu, třetích tvorech nutných ku tření atd. Že záhada vězí v nižší teplotě, jim nenapadne, i když některý článek jim to hlásá.

Kromě západoafrických fundulů ještě celá řada druhů ryb se buď v akvariích nevytírá, neb jikry plesnivějí resp. špatně se vyvíjejí. Zdaru chovu pantodonta docíleno bylo rovněž přechodně nízkou, v dalším pak mírnou teplotou (23° C). Cynolebias belottii hojně jiker klade, jikry však déle než půl roku se nevyvíjejí, a o vypěstěném Cynolebiu dosud se zmínka nestala. Rasbora heteromorpha dosud neukázala jiker (až na nezaručené pověsti) ač mnoho párů již dožilo v akvariích! je nejvýš pravděpodobno, že Cynolebias potřebuje teploty nižší, než mu dávají, a Rasbory snad také Ovšem pokusy s vlivem nižších teplot nesměly by býti provedeny bez povlovného snížení teploty, neboť ryby z Německa jsou vysokými teplotami téměř zničeny; větší pravděpodobnost zdaru pokusu skýtají importní ryby.

Oprávněnost předchozí úvahy zvýší se, uvážíme-li poznatky nabylé o vlivu vyšších, případně maximálních teplot kterékoliv krajiny na tvory tam žijící. Snadno se můžeme přímým pozorováním přesvědčit, že nedaří se všem tvorům za nej­vyšších teplot bydliště nejlépe. Zejména tvorům dýchajícím žábrami lépe jde k duhu teplota značně nižší než maximální. Stručně řečeno: teplota maximální není (až na některé výjimky) teplotou optimální. Na to ovšem němečtí akvaristé nedbají.

Dospělí živočichové snášejí poměrně snadno teploty mimo meze optimálních teplot ležící, leč jikry, případné zárodky nikoliv. Vidíme na vajíčkách západoafrických fundulů, že jikry při určité teplotě vyvíjejí se rychle, při stoupání resp. klesání teploty vývoj rapidně se prodlužuje. Mez rychlého vývoje (optimální te­plota vývoje jiker) jest asi poměrně úzká; bylo by záhodno pokusně ji zjistit. A podobně bude pravděpodobně i u jiných druhů brzy zjištěno.

Jak dalece na pohlavní množení živočichů má vliv teplota, je vidno na macarátu jeskynním. Při teplotách okolo (snad i pod) 10° C tento tvor rodí živá mláďata, při teplotách okolo 16° C jikry v mateřském těle se nevyvíjejí, samička klade jikry, tyto velice zdlouhavě se pak vyvíjejí a jen zřídka kdy se vylíhne larva, kteráž pak brzy hyne (Kammerer). Zde tedy vidíme, že překročení opti­mální teploty as o 6° C stačí, aby zdárný a normální vývoj vajíček byl znemožněn.

Leč nemírné teploty mohou pravděpodobně úplně znemožnit i vytření, ba snad dokonce i zastavit vývoj jiker ve vaječnících. Následky těchto zcela nenormálních vlivů mohou se pak projevit buď zhynutím ryb neb jalovostí, vzniklou z intoxikace rozpadlými pohlavními produkty. Tento případ je pravděpodobný u Rasbor.

Ovšem i vhodná (optimální = přiměřená) teplota není ještě zárukou zdaru. Jsou tvorové totiž, kteří zarputile vzdorují domestikaci, a s podobnými snad i mezi rybami se shledáme. To však nás nesmí sváděti k tomu, abychom ustali v hle­dání příčin vzdoru, a abychom tam, kde šablona službu vypověděla, nehledali vždy „tvrdohlavce“.