Dr. Fleischer J., (1911): CHANCHITTO (Cichlasoma fasciatum), Akvaristický obzor, 6/1911, str. 97-100

Foto: Dr. E. Babák, 1911

Již řadu let pěstuji kančíky — jednou v akváriu, podruhé ve volné přírodě, v bassinech, a mohu říci, že každým ještě rokem nových detailů z biologie této velice známé, ale také velice zajímavé ryby získávám. Kdo měl příležitost pozorovati kančíka ve společenském jen akváriu, ten nebyl jistě jeho nadšeným příznivcem.

Vytýká se mu všeobecně, že jest nesnášenlivým k ostatním druhům v akváriu, pánovitým - a co hlavně padá na váhu — že zařizuje si nádrž vlastně tak, jak jemu se líbí. Tyto vlastnosti ovšem zvláště začátečníkům, kteří hledí na přesný pořádek v akváriu, imponovat nemohou.

Kdo však kančíka již od útlého mládí pozoruje, objeví u něho řadu krásných vlastností i ve společenské nádrží. Rozkošný na př. jest pohled na malé kančíky, jak na sebe jako dva kohoutci útočí — a i jejich přítulnost (naučí se velmi snadno z ruky potravu brát) jim získá určité sympathie. Je-li dobře kančík živen, potravou hlavně živou (dešťovkami, po případě větší exempláře malými mřenkami, střevlemi), není nebezpečným ostatním rybkám v akváriu ani v dospělém stavu. Přezimoval jsem velké exempláře kančíků společně se závojnatkami a nepozoroval jsem ani jednou, že by kančíci je attakovali — jak to mnohem menší sluníčka dělala. Kančík není záludným dravcem — neútočí z úkrytu - jde otevřeně proti svému nepříteli a ostatní rybky jakoby vyciťovaly jeho povýšenost majestátní, uctivě mu z cesty vždy vyhýbají. „To je těch ostatních rybek král“, říkají i malé děti, pozorujíce vážné i sebevědomé chování nejstaršího kančíka. Krásné, řekl bych ušlechtilé vlastnosti kančíka pozorujeme však teprve v době tření, resp. v době výchovy potěru. A právě pro tyto své vlastnosti — péči o své děti — ošetřování jich s obětavostí a láskou, stal se kančík populárním. Chci tedy několik slov o chovu jeho napsati, jako starý jeho pěstitel.

Podotýkám předem, že chov kančíků není nesnadným, nutno však přec různé formality respektovati. Tak na př. není vždy snadno najíti párek, který by se k sobě hodil, ne každý totiž sameček samičce a opačně samička samečkovi konvenuje. Mám na př. neobyčejně velký párek kančíků, prarodiče všech (6—7 roků starých), který již několikráte vychoval statnou rodinku několika set mla­dých. Loňského roku bez zřejmých důvodů vyvolil si sameček novou družku, mladší, a vdova opuštěná nestala se melancholickou, nýbrž přijala dvoření rovněž mladšího samečka.

Pravidlem však budiž, by sameček i samička byli poměrně stejně velcí a silni, poněvadž jinak slabší část byla by ohrožena i na životu štulci, které si na důkaz lásky před třením rozdávají. Máme-li větší počet kančíků v nádrži, tu zajisté zajímá každého, jak pozná u jednotlivce pohlaví, a tu musím konstatovati, že jest to velmi nesnadné. Udává se sice celá řada známek. Tak dle jedněch má sameček hřbetní ploutev ve špici vybíhající, samička tutéž zaokrouhlenou, sameček jest prý sytěji zbarven než samička. Dle mého náhledu jsou to kriteria, nemající praktické ceny. Určitě samičku poznáme dle kladélka, které však vystupuje krátce před třením - takže i toto jisté jinak kriterium má cenu více méně theoretickou.

Snad více na váhu padá pozorování celého zevnějšku jednotlivců. Díváme-li se totiž z profilu na hlavu jednotlivce, tu hlava samečka jeví se nám klenutější v čelní části, čímž celá fysiognomie hlavy nabývá, řekl bych, rázu tuřího, za to podbříšek samičky jest vypouklejší. Zajímavo je, že z jednoho chovu jednotlivá individua (při stejné životosprávě) rychleji rostou než druhá, tak jak to i u rájovce lze pozorovati. Tu menší exempláře kančíků jsou z pravidla samičky, větší samečci.

Již brzo z jara pozorujem, že zevnějšek dospělých kančíků se počíná měnit. Šedá monotónní barva se slabě naznačenými tmavějšími pruhy mizí, tvoří se sametově černé, vertikálně probíhající pruhy, střídající se s citrónově žlutými, ploutve na svých okrajích zbarvují se cihlové červeně, duhovky očí vzplanou nádhernou onyxovou žlutí. V této době počnou býti kančíci nesnášenliví, útočí na sebe, občas uchopí se za zduřené pysky, při čemž celé jejich tělo se zachvívá, jako by jím indukční proud procházel. Bílé skvrny, které pozorujeme tou dobou nad horním pyskem, jsou následkem těchto líbánek. Občas zasazují si navzájem prudké štulce, zvlášť na rohovky očí mají zálusk, takže následkem těchto úderů do oka mohou povstati zákaly čoček. (Ještě loňského roku měl jsem velký exemplář kančíka, sa­mečka, který následkem těchto boxerských zápasů měl obě dvě čočky očí zkalené a jen na periferii čoček zůstaly malé průhledné pruhy, kterými jen nejasně předměty rozeznával. Ubohý tento Belisar, jak jsme jej doma pokřtili, lišil se od ostatních bledou barvou těla, byl krotkým, žral z ruky a nechal se hladili.

V době šarvátek začínají si jednotlivé párky upravovati aquarium po svém, a proto, chceme-li docíliti chovu, nutno odděliti párky do upravených nádrží, neb celou společnost expedovat do zarostlého bassinu, v kterém již sobě najdou koutek ku tření.

Co se nádrží týče, platí pravidlo: čím větší nádrž, tím snadněji se chov zdaří. Na dno nádrží dáme dobře vypraný písek, osadíme snad více pro forma několika exempláři doušky, které z větší části kančíci ovšem vytahají. Dělají si totiž v písku dosti hluboké dolíky a náspy, budoucí to kolébky vylíhlého potěru, písek při tom nabírajíce a přenášejíce ústy. Elodeu, kterou při tom vytrhávají, ne­cháme plovati na povrchu — již k vůli oxydaci vody. Důležito jest v této době kančíky velmi dobře živit, nejlépe dešťovkami, kterých spotřebují poměrně mnoho, neb žravost jejich jest právě v této době veliká — a dle mého náhledu zabráním dobrou výživou právě v této době tomu, aby vajíček nebo potěru později nepožrali. Větrání nádrže, je-li tato větších rozměrů, není nevyhnutelno; dělá však vždy dobré služby, zvláště je-li počtem hojný potěr.

Velice se zavděčíme novomanželům, dáme-li jim do nádrže nějaký předmět, na který by samička vajíčka mohla klásti — nejlépe se k tomu hodí obyčejný květináč, ve kterém dno vydlabeme, zbavíme ostrých hran aneb stačí kus hladké na stěnu nádrže přiklopené břidlice.

Ačkoliv celá ta léta, co kančíky chovám, dával jsem si dobrý pozor, bych viděl akt kladení a oplozování vajíček, nezdařilo se mi to. Kladou patrně vajíčka v noci anebo brzy k ránu. Za to pozoroval jsem loňského roku příbuznou Acaru při tomto aktu.

Samička klade rychle — v intervallech asi 6, 8 sekund vajíčka v řady, hned za ní pluje sameček a každé jednotlivé vajíčko oplodňuje. Vajíčka kančíků velikosti prosa jsou bělavá, matně lesklá, skorem průhledná, na svém povrchu uprostřed poněkud smáčknuta, čímž nabývají tvaru bochánkovitého. Každým dnem stávají se tmavějšími, šestého neb osmého dne zmizejí najednou vajíčka a na místech, kde byla, zůstanou jen nepatrně bělavé zbytky obalu vaječného.

Poohlédneme-li se po nádrží, vidíme samičku, jakoby přikovánu k jednomu místu a pozorujeme-li dobře dno prohlubinky, nad kterou samička se vznáší -uzříme chvějící se vibrující tmavou hmotu, mladé kančíky — jichž mihotání ocásků dělá dojem jakoby se celé tělíčko zachvívalo. Sameček mezi tím patroluje s neobyčejnou agilností v nádrží — a ponořil-li by pozorovatel jen špičku prstu do vody, v tom okamžiku ucítí prudký náraz, takže mimoděk sebou trhne. Při-blížíme-li obličej aneb ruku blíže nad hladinu, tu sameček vymršťuje se pravidelně s takovou vehemencí nad hladinu, že i z nádrže může vyskočiti a těžce se zraniti. Radím proto experiment tento co nejméně opakovati, tím více, že snadno, kdo by nebyl na tento útok připraven, mohl by nádrž s podstavce strhnout. Prohlubinky kolébky, kam rodiče potěr svůj ukládají, mění rodiče dosti často, přenášejíce opatrně mláďata v hubě.

Dokud žije mladý potěr z váčku vaječného, což trvá asi 6—8 dnů, zůstává v těchto kolébkách, později po několika pokusech vznese se celý houfec a volně kol své matky se vznáší. Jest to vzácná podívaná — připomínající živě kvočnu s kuřátky.

Sameček ostražitě pozoruje mračno svých potomků (bývá jich 400 až 500) a vzdálil-li se některý poněkud dále, ústy jej polapí a vpustí mezi ostatní. Na noc vrací se ještě nějaký čas drůbež do svých kolébek zpět.

Několik dnů stačí mláďatům infusorie k výživě, čím větší však počet mladých je, tím dříve začínáme přikrmovati. Nejlépe hodí se k tomu piscidin 000, později cyklopy a malé daphnie. Ve větším bassinu, kde živé potravy, infusorií jest nadbytek, rostou ovšem mláďata rychleji — a zajímavo je, že i barvou se liší od těch které jsou chovány v nádrži. Kdežto posledně jmenovaná mají zbarvení tmavější, v bassinu nabývají barvy nazelenalé — patrně následkem akkommodace svému okolí.

Krmíme-li staré dobře, můžeme nechati celou rodinu až do podzimu pohro­madě, a není obavy, že by kančíci mláďata svá požrali.

Na konec chci se zmíniti ještě o inteligenci kančíka. Neznám žádné ryby, která by se mu mohla vyrovnati. Tak jsem přesvědčen, že. už kančíci mne znají; žerou z ruky a dají se dokonce při krmení hladiti. Když však přiblížím se se sáčkem v ruce k akváriu, okamžitě schovají se na dobře krytá místa. A vzpomínám ještě na jednu episodu. Bylo to za parného dne srpnového, voda v nádrži která umístěna byla v malém skleníku, byla velmi teplá. S obavou šel jsem se podívat z rána po dusné parné noci na svoji rodinku kančíků. Jak jsem byl ale překvapen! Kdežto jindy skrytí byli hluboko na dně akvária, tentokráte umístěni byli v dolince na vrcholu blíže povrchu náspu, kde patrně byla voda kyslíkem bohatší.