Žežula B., (1911): Barbus conchonius, Akvaristický obzor, 1/1911, str. 2-4

Foto: Dr. E. Babák, 1910

Roztomilá tato rybička importována byla v podzimu r. 1903 hamburským pěstitelem H. Stüwem z Východní Indie. Krátce na to Schäme v Drážďanech vykazoval již prvé potěry.

V označení jejím vědeckým jménem bylo z počátku trochu zmatku, a i dnes ještě vyskytuje se  obchodě pod dvěma jmény. Původně byla zcela správně určena v Londýně, ale ten, kdo ji tam k určení zaslal, popletl si ji s Barbus ticto, jí dosti podobnou, současně importovanou rybkou. Jako Barbus ticto byla nějaký čas v obchodě. K dalším zmatkům přispělo její synonymum, B. pyrrhopterus, dodnes užívané berlínskými obchodníky.

Stavbou těla a temperamentem podobá se naší hořavce. Zvláště samičky jsou si dosti podobny. Sameček hořavky však má více modře, sameček této parmičky více zeleně. Ploutve samečka B. conchonius jsou žluté a mají černé distinkce; obojí chybí samičce, kteráž ostatně matnějším pleťovým zbarvením liší se tak od samečka, že v době pohlavní dospělosti (i mimo dobu tření) záměna po­hlaví není možnou. V době tření, zvláště pak, když více samečků je pohromadě a jeden přes druhého se snaží býti samičce co nejblíže, barvy jich jsou tak syté (zvláště červeň!) že vskutku nevycházíme z úžasu. Proto zvána jest po německu „ Prachtbarbe".

Na svobodě dosahuje prý i 16 cm délky; akvarijní exempláře zřídka kdy dorůstají 1 dm délky. Pohlavně dospělé jsou již při 5 cm. Velikostí, temperamentem, zbarvením, skromností, snadností chovu a vytrvalostí předčí mnohou a mnohou z dosud importovaných novinek. Akvárium o 12 litrech jí docela stačí i ku tření. Při teplotě 12 stupňů C je čilá jako při dvaceti. Přirozeně tedy netřeba jí dávat do vytápěcího akvária, ač pochází z — Indie. Ač u nás pěstěna jest při teplotě značně nižší, než má ve své domovině, nepozbyla v ničem krásy svého zbarvení. Ba možná, že jest o něco pestřejší svých předků, jak již také u jiných rybek cizích u nás pěstěných bylo zjištěno. Zakrslost způsobena byla jako u jiných druhů dle všeho malými nádržemi. Tato získaná vlastnost však jí jen přispěla k ceně, neboť ryby velkých rozměrů pro akvária se nehodí.

Jako nejvhodnější teplota uvádí se 20° C, při které se už trou. Při 25° C zdá se, že jim není zcela volně. Beze škody snesly několikadenní teplotu 8° C! Za potravu se jim hodí vše. Jsou vegetariáni i masožravci. Ústa mají dosti maličká, leč spracují jimi notně potravy; 30—50 daphnií „na posezení" není pro ně nic těžkého. Stansch vynáší jich vzdornost vůči nemocem; z  několika set kusů nezašla mu ni jediná.

Stojí-li akvárium, které těmto parmičkám za obydlí slouží, v topeném pokoji a na výsluní, počne tření již v březnu a opakuje se v intervalech as čtrnáctiden­ních až do konce léta. Slunce bezpodmínečně mít musí; postrádají-li jeho jasu, netrou se. Ač o potěr se nestarají a spíše po jikrách slídí, je tření jich zajímavé, zvláště pak, je-li větší společnost pohromadě. Smečka samečků, táhnoucích houšti­nami za samičkou, která má „nejvyšší čas", skýtá pěknou podívanou. Boje ze žárli­vosti, ve kterých jich obrat­nost a rychlost vyvrcholuje, jsou velmi malebné a zá­bavné, při tom však na­prosto nevinné. Neublíží si Samečkové popohání sa­mičky pokusováním do řitní nebo ocasní ploutve a do­teky břicha. V divé honbě prohánějí se z kouta do kouta. Samička vyhledává houštiny, by se před do­těrným samečkem skryla. Tam však sameček ji dohoní, přitlačí se k jejímu boku, přiblíží svůj pohlavní otvor k jejímu, následuje záchvěv, mrsknutí a nová honba. Za­stávka trvala jen okamžik. Drobounké jikry na dně a rostlinách počtem i ke třiceti zbudou na místě. Celkem v době as dvou hodin, co tření trvá, vypustí samička několik set jiker. Notně jich padne za oběť žravosti chovného párku, přes opačná tvrzení. Dva párky umístěné v padesátilitrovém akváriu stačily do poslední jikry nebo rybičky všecko snísti, ač byly dobře daphniemi krmeny; porost byl tu ideální: dno po celé ploše bylo kryto rostlinstvem. Na to učiněn pokus s potěrkou (Ablaichkasten) velikostí 30.20.10 cm. Stěny byly z tabulek skla, dno tvořily skleněné rourky (rošt), mezi kterými jikry mohly propadat. Kostra byla ze zinkového plechu. V po-těrce se Barbus conchonius nevytřela vůbec, dokonce všecky čtyři rybky one­mocněly, jedna pošla. Ku stejnému výsledku došli mnozí akvaristé při pokusech, zabrániti snědení jiker mosaznou sítí, nade dnem umístěnou. Dospělá zvířata pošla. Bylo-li použito pletiva ze železných drátů, rybky se vytřely, zůstaly na živu, jikry však nebyly oplozeny a zplesnivěly. Z toho je patrno, že tímto umělým způsobem není radno jiker chránit. W. Köhler (Blätter f. A. u. T. 1907. 269) napsal: „Dáme je jednoduše do hustě myriophyllem nebo kabombou zarostlé elementky; tření počne prvým teplým slunečným jarním dnem a pokračuje bez přestávky stále. Odstraňovat staré netřeba. Snědí-li snad nějakou jikru nebo vylíhlou rybičku, zbude jich ještě množství. Voda sklenicí nebo sběračkou u stěny nabraná obsahuje vždy dosti mladých, které možno lehce vypěstit."

C. Lohman (Salvinia-Hamburk) ponechal chovný párek v akváriu po vytření a vychoval 40 mladých.   To bylo tedy asi 10%  jiker v jednom tření snesených.

Uvedený prvý případ dokazuje, že věc vždy hladce, jak Köhler píše, se nedaří. Při pokusech se spletí elodee na dně, kdy odstraněn chovný párek po početí líhnutí rybek, zbylo jen 8 mláďat. Po druhé, při hustší spleti chovný párek odstraněn dříve, než úplně se vytřel; tu zbylo jiker tolik, že mladých se vylíhlo okolo sta; kolik jiker padlo žravosti starých za oběť, nelze jistě říci, málo jistě ne. Zdá se tedy, že nejvhodnější je spleť rostlin u dna, která připouští vnikání troucího se páru, skrývá však vypuštěné jikry.

Větší množství potěru zachráníme tímto způsobem jen tenkrát, zpozorujeme-li tření a dospělé včas odstraníme. Tření koná se v časných ranních hodinách. Jikry jsou velikostí máku a jsou čiré. Po dvou dnech líhnou se mladé, nevyvinuté rybky. Oči nejsou ještě patrný; rybka sama, asi 4 mm dlouhá, visí nehybně na stěně nebo rostlině ve svislé posici, tílko jest zcela průhledné. Do druhého dne vyvine se černé barvivo očí. Třetí den přestěhují se rybky ku hladině; žloutkový váček jest silně stráven. Čtvrtého dne stěhují se ke sklu a počínají s prvými po­kusy plování. Pátého dne všecky již loví neviditelnou potravu a objevuje se prvý trus.

Osmého dne počínají se jednotlivé rybky ve vzrůstu různiti. Množení nálevníků, nezbytné to potravy, podporuje se salátovým práškem na hladinu sypaným a vléváním (každodenním), ovšem jen malého množství (1/20 l do 12 l akv.) masové vody. Desítidenní rybky požírají piscidin (zrnění — 000), čtrnáctidenní už i drobné (cezené) cyclopsy a daphnie. Dvacátého dne je zřejmo rozdvojení vzdu­chového měchýře. Ú měsíčních objevuje se černá skvrnka na boku. Některé rychle rostoucí exempláře pohlavně dospívají po čtyřech měsících; jinak roční exempláře jsou určitě vyspělé. Chov celkem není nijak těžký. Doporučiti možno Barbus conchonius každému, zejména předběžným pokusům, než přikročí se k chovu labyrinthních ryb, který jest poměrně velmi těžký (pročež chov těchto v poslední době ztratil mnoho zájmu).