Schreitmüller, W., (1924): Červený badis, Akvaristické listy, 1/1924, str. 2-4

Badis badis Ham. Buch. (Labrus badis Ham. Buch., Badis buchanani Gthr.).

(Psáno pro A. L.; překlad i s pův. vyobrazením autora)

V 10. sešitě čas. Wochenschrift 1923 popisuje na stránce 145 Th. Liebig (Drážďany) pod nadpisem »Nový Badis« rybku, již by bylo možno pokládati za nový druh badise. Ale již čta tento článek, pochyboval jsem, že běží o nový druh.

Požádal jsem proto jejího importéra p. A. Völkra v Drážďanech, aby mi zaslal párek k zhotovení kresby. Pan Völker ,poslal mi 6. července 1923 tři páry, jež došly zdrávy. Při přemisťováni zvířat do nádrže, nemohl jsem zprvu nikterak zjistiti nádherné zabarvení: ryby byly po dlouhé cestě velmi vybledlé a měly stejnoměrný, hlinitě žlutý, základní tón s ojedinělými tmavšími skvrnami po bocích. Následujícího dne, když teplota vody stoupla na 27-28° C vybarvil se největší sameček, ukrytý v malém květináči a přitištěný za neustálého, pohybu prsních ploutví k jeho svrchní stěně, ,překrásně. Místo modrého zabarvení, obvyklého u našeho starého badise, měl barvu sytě tmavě karmínovou a podle postranní čáry měl modrozelené skvrny a body. Jinak však ani tvarem ani ploutvemi a celkovým vzhledem nelišil se od modrých jedinců.

Poněvadž je mi známo, že Badis je v zabarveni velmi proměnlivý, pátral jsem v literatuře, až jsem nalezl v Dayově díle The Fishes of India (str. 128) některé poznámky o, jeho velikých barevných odchyl­kách. Mezi jiným čteme, že Badis badis ulovený v Bengalsku a Madrasu liší se i některými tělními poměry od exemplářů z Assamu a Birmy; prví mají formuli ploutve hřbetní 16-17/8-7, řitní 3/6-7 a v postranní čáře 26-28 šupin, druzí hř. 17-18/9-10, ř. 3/8, pos. č. 28-33. Liší se však i zabarvením. »Předoindičtí jsou černě a zeleně pruhovaní, v stáří (zvláště pak ze zkalených vod) černě a špinavě červeně. Na skřelích, v záhlaví a na kořenu ocasní ploutve nachází se obyčejně temnorudá skvrna. Zvířata z Assamu bývají tmavorudá a černě skvrnitá a tečkovaná. V Birmě mění se kresba v šest příčných pruhů tvořených vždy čtyřmi skvrnami nad sebou. V záhlaví a na kořenu ocasní ploutve jsou další velké skvrny. Liché ploutve jsou vesměs ovroubeny bíle. V rozčilení ryba velmi ztmaví a na šupinách objeví se barva nazelenalá až namodralá. Často, nachází se pak za hlavou žlutě ovroubená modrá skvrna. Hřbetní ploutev je ve své ostnité části černě skvrnitá, v měkké je zabarvena žlutě jako ocasní a řitní ploutev.

Ve svém popisu červeného Badise praví Liebig: »...boky jsou souměrně pokryty červenými šupinami se svět1omodrými okraji, někdy však kolmými pruhy červenými přerušenými pruhy světlomodrými, někdy se navzájem proplétajícími, jindy uzavírajícími se kruhovitě. Jindy opět střídají se červené a světlomodré pruhy v pravidelných řadách podélného směru. Ryba má patrně červené a modré chromatofory současně v každé šupině a může je nechati vystoupit buď současně nebo jen jedny z nich; v tomto případě seskupuji se pak skvrny v různé tvary, z nichž kruhovité jsou nejvýznačnější. Se hřbetu pronikají čer­vené skvrny do hřbetní ploutve, až po podélný světlemodrý pruh. Nad nim běží temný, pruh provázený opět světlemodrým. Nad mimi jde pak opět řada červených, těsně vedle sebe ležících skvrnek. Konečnou ovrubou ploutve je oslnivě bílý lem. Břišní, ocasní a zvláště řitní ploutve lesknou se světlemodře. Celkem tedy je nový Badis zabarven velmi pěkně. Občas stojí nad žlutým pískem a zatahuje pestré chromatofory, zabarvuje se shodně s ním, až na několik nejasně ohraničených bočních skvrn, ploutve však vesměs poblednou. Základní olivově hnědý tón hlavy se však při tam nemění, jen černý pásek jdoucí vodorovně okem je méně zřetelný. Za zmínku stojí ještě několik ž1utozelených, kreseb třpytících se kovově za okem a při okraji skřelí. Samice je zabarvená daleko prostěji, přizpůsobujíc se v celku zabarvení dna.«

K tomuto Liebigovu popisu mohu připomenout, že v celku odpovídá skutečnosti, avšak o tření musím zdůrazniti, že moje zvířata třela se na rozdíl od jeho exemplářů zcela dobře v květináči třebaže poprvé, když této příležitosti neměla, vytřela se rovněž v jamce ve dně těsně pod skupinou rostlin. Mohl by tedy pohodlný, avšak ohyzdný květináč zmizeti zcela dobře z akvaria a býti nahražen mnohem přirozeněji kameny a pod. Vždyť i v přírodě třou se bez takových pomůcek pod kameny, mezi kořeny nebo do pobřežních děr.

(Pozn. red. O barevné proměnlivosti této Nandidy psal u nás již B. Žežula v Akv. obzoru (II. str. 133), kamž prozatím odkazujeme čtenáře k poznání chovu této rybky. Dovoz barevné odrůdy badise usku­tečněný p. Völkrem není však vůbec prvý, neboť se pamatuji, že jsem viděl již před válkou v p. Bílkově Centrále importů ve Vršovicích »nového« Badise zřetelně odlišného barvou i kresbou od obvykle modře zabarveného. Nebyl to ovšem ani tehdá nový druh, nýbrž barevná místní odrůda.)

Vývoj jiker i mláďat probíhá stejně jako u modrého, v roce 1904 importovaného, Badise, netřeba se tedy o nich zmiňovat. Stejně, jak už jsem pravil, je mezi oběma úplná podobnost v tvaru: protáhlé tělo je se stran stlačeno a na hřbetě vyklenutější než v části břišní.

Formulka ploutví jest: Hř. 16-18/8-10, ř. 3/6-8, p. 12, bř. 1/5, oc. 16; v postranní čáře jest 26-33 šupin a žaberních oblouků jest 6.

Ježto Badis badis má rozsáhlé zeměpisné rozšíření (od Madrasu v Přední Indii přes Bengalsko, Assam až do Birmy) vyvinula se u něho řada místních barevných odrůd a jednou z nich jest i náš »nový červený« Badis; rozhodně však ne novým druhem. Než i tak třeba vděčiti p. Völkrovi za tuto novinku, ježto má při pěkném zabarvení, vhodné velikosti (až do 6-7 cm), snadném chovu a nenáročnosti ctnosti, zaručující ji pověst ideální akvarijní ryby.

Podle sdělení p. Völkra byly červené kusy dovezeny spolu s modrými z Indie, bližší udání naleziště nelze však zjistiti.