Akvárium, založeno r. 1899 bývalý První spolek přátel akvárií a terárií v Království Českém v Praze
       
 
  Aktuality  
  Členství  
  Výsledky soutěží  
  Členové  
  Články  
  Novinky  
  Download  
  Kontakty  
  Související odkazy  
     
Zpracováno
2.2.2005
 

 

Pterophyllum scalare var. (altum?)

Kraus, B., (1928): Pterophyllum scalare var. (altum?) královna akvarií!, Akvaristické listy, 1/1928, str. 1-4

 

Pterophyllum scalare C. V.

 

Pterophyllum — vysněná touha všech, kdož zamilovali si akvaristiku, jakožto jedinou svoji zábavu. Co se pro ni již natoužilo milovníků tohoto sportu. Avšak stále vysoký kurs přenechával každého jen u obdivování někde u přítele, který si mohl tuto rybu dopřáti. Vím, že mnohý odcházel se závistí v oku a s tužbou v srdci, aby si mohl též jednou onu rybku do svých nádrží koupiti. Nuže, dnes již ona doba nadešla, neboť při dnešní její dostupné ceně si ji může snad každý opatřiti; ryba ta je krásným a otužilým živočichem, jako málo z exotů.

Není také nadarmo nazývána královnou akvarií, neboť tomu nasvědčuje její elegance a majestátní pohyb. Když plove nádrží, zdá se, jako by všechny ostatní ryby vzdávaly jí patřičnou úctu. Nevím, dovezou-li nám importéři něco krásnějšího nad skalarku, než doufejme — a prozatím se budeme obdivovati pouze jí. Vždyť i já, třeba jsem obchodníkem, stal jsem se jejím vášnivým ctitelem. Bohužel, měl jsem s nimi z počátku trpké zkušenosti; byl to tvrdý oříšek. — Potkával mě nezdar za nezdarem — ztráty finanční ne do set, ale do tisíců — to mne však neodstrašilo a já nepovolil, neboť taková jest již má povaha, že, vytknu-li si cíl, musím jej dosíci. Dlouho hledal jsem chybu v malých nádržích a proto jsem zařídil pro ně zvláštní nádrž s 20 hl obsahem a řekl jsem si: „Tak, teď snad zacházet nebudete“. Rybky se v ní cítily zdrávy, ale za nějakou dobu jsem pozoroval, že chřadnou, málo žerou až začala jedna po druhé zacházet a tu jsem viděl, že chyba vězí jinde. Zkusil jsem to jinak. Začal jsem s občasným vyměňováním vody a myslím, že jsem přišel na dobrou cestu, neboť od této chvíle mám rybky zdravé a čilé, stále při chuti. Tož, kdo si chceš tyto rybky uchovat při zdraví, neopomeň jim alespoň dvakrát týdně obměnit část vody čerstvé, téže teploty. Krmivo jich sestává z perlooček, pakomářích larev, žížalek; zhltají krátce vše a za hodinu žerou zas.

Myslím, že jako obchodník i jako náruživý milovník tohoto sportu, mohu podati nejlepší vylíčení, neboť mám tyto rybky stejně jako i jiné druhy od časného rána do pozdního večera stále na očích.

Dle mého názoru má každý, kdo dosud o této rybce podle svých poznatků psal, částečně pravdu. Hlavní věcí je míti vskutku chovný pár těchto cichlid, to ostatní pak půjde lehčeji. A jak si jej pořídit? Staří akvaristé, zakupují-li si rybky pro jarní chov, opatřují si již odedávna od každého druhu 5—6 kusů. Z nich pak na jaře nechá se rozhodně již párek vhodných rybek vybrat. Odporučuji k témuž účelu vybrati si 5—10 odrostlejších Pterophyll, které také se dají lehčeji přizpůsobiti podmínkám.

Za vhodnou pro ně pokládám nádrž o rozměrech 80x40x40 cm; v takové nádrži se i mně vytřely. V roce 1926 v květnu objednal jsem 60 kusů těchto rybek od fmy Eimeke z Hamburku; bohužel však z celé zásilky zůstalo zdravých jen 6 kusů, ostatní cestou zašly. Ztráty přičítám na účet přílišného vytápění v Německu. U mne až do dnešní doby žijí při 18—22 °C. Pokud byly malé, nelišily se nikterak od Pterophyllum scalare, až když začaly dorůstat, shledal jsem, že se odlišují okrouhlejším tvarem těla a bleděmodrým zabarvením dlouhých břišních tykadel.

Když jsem tuto změnu zjistil, vylovil jsem ihned všech šest zbylých kusů z velké nádrže a umístil je ve shora uvedeném akváriu. Po nějakém čase jsem zpozoroval, kterak se páruje párek, (v kterém jsem ovšem již viděl v duchu budoucnost). Nepřipustil k sobě žádného z druhů na místo, kde se hodlal vytříti. Oddělil jsem proto ostatní od nich. Jaly se čistit stulíkový list a ve třech dalších dnech, t.j. 7. července, započalo tření při teplotě 27 °C. Samička kladla jikry na stulíkový list se spodu, tření trvalo plné dvě hodiny, totiž od 8—10 hod. dopol. Zajímavé bylo ovívám jiker. Staří podjeli list, kde byly nakladeny jikry (bylo jich asi 300 kusů) a jedna po druhé jikry obráceným tělem ovívala. Za plných 56 hodin začalo líhnutí. Staří počali vybírati zárodky horečným chvatem a přenášeti je na druhý stulíkový list. List byl však nakloněný a embrya se s něho sypala dolů. Co jeden z rodičů nestačil, pomáhal v téže funkci druhý. Po delší chvíli bylo zřejmě vidět, že rybky jsou již zemdlené a nebylo divu, že za nedlouho embrya spolykaly. Bylo po radosti. Provedly mně to pak ještě několikráte. Tu mně jiného nezbývalo, než zkusiti chov uměle. Nerad to dělám, mám nejraději, když vše postupuje přírodní cestou. Jest to jiný pohled do nádrže, jsou-li staré ryby u svých mladých apečují o ně. Než, co naplat, chce-li člověk docíliti výsledku, musí se i těmto poměrům přizpůsobiti. Dne 7. července třely se při teplotě 24° C po prvé a 19. října nato bylo jejich tření poslední, ale pro mne nejšťastnější. Nedbal jsem ničeho, zvrhnul jsem do nádrže listy Philodendronu, k čemuž rybky udiveně přihlížely, až posléze kolem 8. hod. ranní jeden list si vybraly a počaly jej čistiti. Za nedlouho začala ? klást jikry, sameček ihned plul za ní a oplozoval je. A tak to šlo až do úplného vytření, které trvalo až do půl 11. hod. V hlídání se střídaly; chvíli sameček, chvíli zase samička ovívala jikry. Třetí den, když nastal život v jikrách, samice zle dorážela na samce, nepřipustivši ho k jikrám. Nezbývalo, než ho odstraniti — to se stalo ráno. Odpoledne si však začala paní samička též pochutnávati na embryích. Poněvadž jsem to záhy zpozoroval, odstranil jsem ji zavčas. List se zárodky jsem uříznul a umístil do malé elementky (obsah as 10 1 vody) a s dychtivostí očekával, zůstane-li plůdek na živu. Ovšem, pod list jsem zavedl umělé větrání.

Ráno druhého dne bylo první moje, přesvědčiti se, co dělá moje rodinka? K veliké radosti vidím, kterak dole na dně pod listem se tetelí celý chumáč mladých — nedával jsem si však ještě žádné naděje, neb byly velké přechody v temperatuře; večer bylo 31 °C a ráno také jen 19° C. Umístil jsem elementku totiž u kamen, kde se ve dne topilo, v noci však ne a tady ten rozdíl. Hlavní věc, plůdek držel. Pátý den se potěr rozplaval a již začal sháněti potravu; co jsem jim měl však v této době dáti? Infusoria nebyla žádná. Zkusil jsem to uměle; uměle byly ryby chované, uměle budou krmeny. A šlo to; uvařil jsem vajíčko na tvrdo, vyndal žloutek a malý kousek v síťce rozmačkal v nádržce. Ze zvědavosti, budou-li toto krmivo požírati, vzal jsem lupu a zpozoroval, s jak velkou chutí zabíraly; za chvíli měly bříška žlutá jako kanárek. Žloutek jim šel velmi k duhu. Ovšem že každý den dostaly čerstvý.

Po třech dnech jsem jim změnil jídelní lístek a dal jsem jim drobet piscidinu 000 smíšeného s „Wavilem“. I to jim šlo, k mé velké radosti, k duhu a za týden již dostaly cezené cyklopy a příští týden drobné perloočky. Rybky rostly úžasně rychle, takřka před očima. Co jsem již vychoval potěru, ale žádný tak rychle nerostl jako tyto skalárky.

Ve třech nedělích byly již některé z nich veliké jako padesátihaléř. Stále se píše, že jim teplota nesmí klesnouti pod 18° C. Tento údaj vyvracím, neboť moje drží krásně při 16° C a jsou při tom velmi čilé a při chuti. Kdo nevěří, nechť se přesvědčí u mne v pěstírně. Umístěny jsou v nádržích nevětraných a netopených při teplotě 16—24 °C. Jejich poslední tření je dobrou známkou, že není jim potřebí žádné zvláštní teploty. Mohu se pochlubiti, že první můj chov čítá 264 kusů; to snad je dosti velké číslo — na poprvé. Hlavní věcí je, že jsme odpoutáni od Německa a disponujeme svými vlastními chovy, takže dnes jsou tyto skalarky v ceně od Kč 20,- za kus.

 

 
Českomoravská společnost Guppy  |  Českomoravská společnost Xipho-Molly  |  Klub přátel divokých živorodek

Web&Design © 2004 Roman Slaboch

 | 

Připomínky a návrhy